Zvukomalebné slovní spojení pro všechny nadšence do vůně benzínu a spálených gum. Kdysi to býval jeden z nejšílenějších závodů napříč italským venkovem, v plném provozu na šotolinových cestách za cenou věčné slávy.
Mille Miglia dosáhla mezi motoristickou komunitou legendárního postavení a zaujala závodníky i fanoušky od svého založení v roce 1927. Po 30 let závod pomáhal vytvářet jména jako Ferrari, Mercedes, Porsche a Alfa Romeo. Bylo místem, kde velký Sir Stirling Moss vyhrál své velké vítězství a stal se jedním z největších řidičů všech dob. Jak to začalo a proč to skončilo?
Mille byla duchovním dítětem dvou italských šlechticů. Aymo Maggia a Franca Mazzottiho. Předpokládá se, že se tak stalo jako reakce na přesun Velké italské ceny z jejich rodného města Brescia do Monzy. S podporou bohatých spolupracovníků se skupina rozhodla uspořádat závod z Brescie do Říma a zpět. Celkem kolem 1500 km. Doslovný překlad „Mille Miglia“ znamená 1000 mil. Nesedí vám to? 1600 km se podle moderních standardů rovná 1 000 mil. 1500 km odpovídá, ale 1000 římským mílím, odtud tedy název.
První závod se konal 26. března 1927 s 77 vozy na startovním roštu. Startovné bylo stanoveno na 1 italskou liru a všechny automobily musely být nemodifikovanými sériovými vozy vyrobenými na Italském území. Ze 77 startovacích vozů se do cíle dostalo pouze 51, přičemž Giuseppe Morandi projel cílem ve 21 hodinách a 5 minutách ve dvoulitrové OM vyráběné v Brescii. V následujících letech byla pravidla upravena tak, aby zahrnovala i ostatní neitalské automobilky a výrobce. V roce 1930, Tazio Nuvolari, zvítězil v Alfě Romeo 6C, kdy se uchýlil k nečekané lsti. Nuvolari totiž sledoval zadní světla svého soupeře Achilla Varziho, a sám měl přitom své přední reflektory vypnuté, aby ho v ranním rozbřesku překvapil, a předjel těsně před cílovou čarou. I takto se dalo tenkrát závodit a vyhrávat. Představte si, že jedete v noci za někým po šotolině bez světel. Šílené? Ano, taková byla celá Mille.
Ačkoli v soutěži obvykle dominovaly italské vozy, tři předválečné závody vyhrály zahraniční týmy. První z nich byla v roce 1931 závodní legenda Grand Prix F1 Rudolf Caracciola v přeplňovaném voze Mercedes-Benz SSKL. Závod byl krátce zastaven na základě rozhodnutí Benita Mussoliniho po velké nehodě v roce 1938, která zabila řadu diváků, a byl obnoven v roce 1940 jako Grand Prix v Brescii. Závod se tehdy jel pouze na 9 kol po stech kilometrech. Zde debutoval Enzo Ferrari se svým prvním modelem pod jménem Auto Avio Costruzioni 815. Bohužel obě jeho auta nedojela z důvodu technických problémů s motory. Vyhrál Huschke von Hanstein a Walter Baumer na BMW 328 a nastavili rekordní rychlostní průměr 103 mil/hod.
Po druhé světové válce byl závod obnoven v roce 1947 a opět mu dominovaly italské týmy, přičemž Ferrari upevňovalo svou dominanci mezi lety 1948 až 1953. Jedním z týmů, který chtěl navázat na předchozí úspěchy v závodě, byl Mercedes, který nastoupil v roce 1952 s nádherným 300 SL Gullwing. V celkovém pořadí na druhém a čtvrtém místě. Čtvrté místo obsadil bývalý mistr Rudolf Caracciola. Roku 1955 vidělo Mille miglia jeden z nejpamátnějších a nejlegendárnějších závodů v historii a vyvolalo vzestup samotné legendy: Sira Stirlinga Mosse.
Stejně jako v předchozích letech, startují vozy v jednominutových intervalech, přičemž slabší vozy startují jako první, a silnější jako poslední. Každé startovní číslo se vztahovalo k jejich přidělenému času startu. Například auto Luigia Mussa mělo číslo 651, který odjížděl z Brescie v 6:51 hod. Zatímco první vozy začaly pozdě večer předchozí den. Někteří řidiči jeli s navigátory, jiní ne. Řada italských řidičů měla znalosti o místních cestách a cítili se dostatečně sebejistě, že navigátory nebudou potřebovat. Mercedes, povzbuzený předchozími pokusy, se rozhodl v roce 1955 vstoupit do Mille Miglia s ikonickým Mercedes-Benz 300 SLR. Na základě vozu W196 Formule 1, byl postavený 300 SLR jako výkonnější a lépe připravený na vytrvalostní závody. Mercedes postavil na start bývalého jezdce Porsche Hanse Hermanna, Juan Manuela Fangia a Stirlinga Mosse. Zatímco Hermann i Moss vyžadovali pomoc spolujezdce (tehdy nazývaného navigátor), Fangio raději jezdil sám, po smrti svého druhého pilota během silničního závodu v Jižní Americe. K Mossovi se připojil novinář Denis Jenkinson. Ten vytvořil podrobný rozpis trati, jako známe z novodobé rallye. Zatímco ostatní spíše sázeli na osobní místní znalost trati.
Po 10 hodinách, 7 minutách a 48 sekundách se na obzoru u Brescie objevil Mercedes, s nyní již legendárním číslem 722 Stirlinga Mosse, který zaznamenal rekord v průměrné rychlosti 157 km/ h, což je v této variantě nejrychlejší záznam do dnešní doby. Fangio dorazil o několik minut později, navzdory tomu, že startoval o 24 minut dříve než Moss, kvůli problémům s motorem a palivovým potrubím. Mille Miglia v roce 1955 pomohla upevnit nejen legendární závodní status 300 SLR, ale také dala Stirlingovi Mossovi památné vítězství v jeho bohaté kariéře, a zařadila ho mezi legendy sportu.
Stejně i vše dobré jednou musí skončit. Závod byl navždy zakázán po dvou smrtelných nehodách v roce 1957. Prvním byla havárie Ferrari 335 S u vesnice Guidizzolo, která si vyžádala životy řidiče Alfonso de Portaga, navigátora Edmunda Nelsona a devíti diváků (z toho pěti dětí). Spekuluje se o tom, že Portago, čekal příliš dlouho s výměnou pneumatik, a to způsobilo to, že auto na ojetých pneumatikách havarovalo. Tým Ferrari i automobilka byli za tuto událost zažalováni pozůstalými. Druhý smrtelný incident se stal v Brescii, když Joseph Gottgens havaroval s jeho Triumphem TR3 .
Od tohoto zákazu, závod pokračoval v duchu orientačního rallye v legálních rychlostech. Pouze pár etap bylo uzavřených. Bohužel, i toto se zakázalo později v roce 1961. V roce 1977 bylo Mille Miglia obnoveno jako Mille Miglia Storico, které se stalo spíše přehlídkou aut před rokem 1957, přestože byl spuštěn jako závod pravidelnosti.
