Sice to není z té správné doby, ale stejně to ve mne evokuje Bonnie a Clyda. Asi to je těmi starými tvary a chraplavým zvukem starého osmiválce, který je prostě nepřeslechnutelný. Mercury bylo původně označení nejluxusnějšího Fordu v roce 1938, ale o rok později se oddělilo jako samostatná značka. Typ Eight byl prvním modelem mezi Fordem Deluxe a Lincolnem. Tohle Mercury je ovšem druhá generace (výroba od 1941) s karoserií Fordky. Odlišovalo se jen jinou maskou nebo zvlášť umístěnými parkovačkami.
Ačkoliv dnes bychom to na první pohled neřekli, je tohle Mercury sedan. Na evropské poměry je navíc přímo obří a vedle evropských aut vypadá nepatřičně. Ale přitom krásně, ve Strojírně Vodrlind si dali záležet, když auto oživovali po třicetiletém stání. Jde o kousek z roku 1948 s prostorným a pohodlným interiérem. Zadní dveře jsou sebevražedné, polstrování měkké a na palubce je dobové rádio. Kufr je ale malý a ani uvnitř není moc odkládacích ploch.
Spodový motor V8 Flathead (ploché hlavy válců, proto tak nádherně brumlá) 239 cui má po našem 3,9 litru. Na svou dobu nabízel slušných 100 koní a ani dnes nepůsobí líně. Sesbírá se hned od nízkých otáček a maximálních 244 Nm umí s autem hezky cvičit. Mercury prostě jede, jako kdyby se nemělo nikdy zastavit. Otáčky ovldám manuálem, i když automat v nabídce byl od roku 1951 a dokonce od roku 1942 dokonce poloautomat. Ale tady mám tři kulaté pedály, co vypadají jako koláče.
A jak se tahle sedmnáctset kilo těžká věc vlastně hýbe? Vlastně docela dobře, dokonce lépe než dobové Fordky díky přepracovaným stabilizátorům. Bubnové brzdy ovšem nejsou moc razantní, spíš pozvolné, takže to chce jezdit s rozumem. Vedle novějšího Spartaku, ve kterém jsem měl nervy, se mi s Mercury jede příjemně, skoro jak s autem ze sedmdesátek. Přitom jde o jedno z posledních aut druhé generace, v roce 1948 se totiž začala vyrábět elegantní třetí kterou později nahradil typ Monterey. Dnes už neexistuje ani samotná automobilka, kterou Ford zařízl v roce 2010. Za volantem staré osmičky si říkám, že to je škoda.
Mercury mi půjčili ve Strojírně Vodrlind a samořejmě jsem mu poklonu vysekl i na Garáži.
