Začneme s Fiatem 600, který je moc hezký a rozhodně nezapře tvarovou příbuznost s malým Fiatem 500. Pár se jich prodalo i u nás v Mototechně a typ 600D byl také prvním autem mého táty. Chvilku jsem řídil i klasický sériový Fiat 600 a vypadám v něm jako obr, posuďte sami.
Ještě o rok dříve jsem si vyzkoušel upravený Fiat 600, který majitel Luboš upravil ve stylu silných (a dnes vzácných a drahých) verzí Abarth. Tedy přesněji jde o typ 600D, takže by tu měl být motor 767 ccm s výkonem 25 koní a krouťákem 47 Nm. Ten by měl být schopný auto dostat až na 110 km/h. To je tak akorát na bubnové brzdy a přední odpružení jedním listovým pérem. Přitom jízdní vlastnosti mi nepřijdou špatné a Fiátek je celkem zábavný. Jenže decentní rozšíření a kola z Fordů dávají tušit, že tohle auto bylo vytuněno ještě trochu víc.
Úpravy zahrnují přístrojovku z verze Abarth, interiér bez zbytečné váhy (takže třeba zadní sedadla nebo část čalounění chybí). V autě je tak větší hluk a na delší cesty si majitel bere špunty do uší. V nižších otáčkách auto docela duní, ve vyšších má ale hezké jadrné drnčení. Motor je z typu 127 a s pouhých 550 kilo těžkým autem nemá moc práce. Na to mu 75 koní stačí bohatě, přitom originální 600D měl pouhých 29 koní. Jeh úpravy zahrnují jiné sání a olejovou vanu, chlubit se může okamžitými reakcemi a brilantní obratností. I bez serva se řídí lehce, a tak můžete zatáčky projíždět pod plynem. Rozhodně můžu s čistým svědomím říct, že je tahle šestistovka jedním z nejzábavnějších aut, která jsem řídil.
Mezistupeň v podobě Fiatu 850 musím přeskočit, klasickou verzi jsem neřídil. Ale s dalším typem v pořadí, což byl Fiat 127 uvedený v roce 1971, už jsem měl čest se seznámit. A i když jsem od něj nic extra nečekal, tak jsem pak ze svezení byl nadšený. Ani se nedivím, že to je Evropské auto roku 1972. Dokonce jsem i řídil model první série s vystouplými světly ozdobený dobovými polepy. Uvnitř je prostorný a pohodlný interiér, který nezapře podobu s typem 128. Jiné jen startování, protože je předělané na tlačítko.
Probudíte jím devítistovku s výkonem 47 koní, která je spojená s čtyřstupňovou převodovkou. Auto stojí na platformě typu 128 a váží necelých 700 kilo, takže výkon není výrazným handicapem. Fiat dokáže jet až 135 km/h. Podvozek funguje brilantně a mění Fiat na zábavnou hračku zejména v zatáčkách. Řízení samozřejmě nemá posilovač, takže parkování je trochu náročnější, ale zase je čistější za jízdy. Brzdy jsou hezky citlivé.
Fiat ukončil výrobu této verze v roce 1977, modernizovaný model 127 už byl méně elegantní s větším množstvím plastových dílů. Definitivní konec výroby pak nastal v roce 1983 a nástupcem byl typ Uno. Technika modelu 127 ale pokračovala v licenčním Seatu Fura a Yugu 45, případně v brazilském Fiatu 147. Dnes je to pořád docela levné ale stále hodně zábavné auto.
Fiata 127 a červenou 600 mi půjčili u Retro-Auta.cz. Články o 600 a 127 byly i na Garáži.
