Nejraději bych měl v puse dýmku, na hlavě kostkovanou bekovku, u uší pejzy a proplétal se městem. Místo toho ale pluji západočeským pohraničím. Osudu mi nepřeje vyzkoušet si ikonický londýnský taxík Austin FX4 v jeho navýsost přirozeném prostředí, ale co naplat. I tak je to vážně netradiční zážitek. Ani konverzace s Dušanem není tak snadná, protože sedí vzadu za přepážkou, vedle řidiče je totiž místo na zavazadla. Kufr je titěrný a pojme jen rezervu, povinnou výbavu a nářadí. Britský automobilový koncern na autě pracoval s londýnským dealerem Mann & Overton a montážní firmou Carbodies. Všechny tři firmy do vývojového týmu poslali své lidi, aby auto vyhovovalo všem nárokům londýnské taxislužby. Výsledkem je účelné auto s dostatečně velkou kabinou, prostorem pro zavazadla a karoserií s možností dnadné výměny ťuknutých panelů. Musíte uznat, že pro svůj účel je vymyšlené geniálně. A dokonce si můžeme rozsvítit i střešní majáček.
Pak přicházejí ty věci, které nejsou moc petrolheadské. Jelikož to není kombi, ale spíš dodávka na rámu, váží black cab ohromných 1,6 tuny (což není o mnoho méně, než můj pětimetrový Jaguar). Nezávislé zavěšení a řízení umožňující otočení na 7,6 metrech sice usnadňuje manévrování, ale nejde úplně o petrolheadský zážitek. Dalším překvapením je pohonná jednotka, protože nafťák o objemu 2,2 litru jsem nečekal. Je dost hlučný, ale na zvukové izolaci se šetřilo, protože je prý hořlavá. Většina aut dokonce měla automat Borg-Warner, ale tdy je manuál z dodávky Gipsy. Velmi silné jsou brzdy, taxík to zahákuje skoro na fleku. A elektriku krmily dvě autobaterie, jedna startuje a druhá obstarává výbavu v autě, ale tady je jen jedna, protože tahle víkendová hračka už pravidelně neslouží.
Ale tak tohle si nehraje na zábavnou okreskovou hračku a spíš to má být co nejpohodlnější. Povedlo se? Ano, díky rámovému podvozku, malým kolům a pneumatikám s vysokým profilem se Austin ladně přehupuje přes hrboly, které o pár desítek minut později prokleju za volantem aktuálního Nissanu X-Trail (a to není nijak tvrdé auto). Taxík měl mít i co nejsnazší údržbu, a i dodnes majitele prý trápí spíš jen koroze na spojích kastle s podvozkem. Dušan třeba řešil jen zatuhlé brzdy z dlouhého stání. Jinak ale starý Angličan pořád jezdí. I v Británii je právě tato generace nejpopulárnější a zájemci mají z čeho vybírat. Teprve v roce 1997 přišel na trh moderní nástupce LTI TX1, který ale není prý tak spolehlivý.
Já jsem si jízdu v britské ikoně užil. V tom naftovém klapotu mi v hlavě pořád hrálo London Calling a já si to slunečné odpoledne vážně užil. A docela chápu, že si Dušan svého veterána vychutnává na srazech a výletech. Má to prostě něco do sebe.
Obsáhlejší článek najdete jako vždy na magazínu Garáž.
Dobra magorina! 😀 London calling mi hral v usich od prvniho odstavce, jsem rad, ze ne jedinemu.