Docela pohledný (na svou dobu) hatchback vznikl po spolupráci Rumunů s Citroënem na základě smlouvy v roce 1976. Značka malých hatchback vyvinula jako jeden z nástupců kachny 2CV, ale nakonec jej věnovala k licenční výrobě v Oltenii. Prodávat se začal v roce 1984, u nás až o tři roky později (a prodával se jen do roku 1990). Výroba ale nikdy nedosahovala plánovaných počtů a francouzská automobilka z toho vycouvala.
Verzi 11 R se přezdívalo raketa, protože dynamicky na tom auto nebylo zle. A to nad jedenáctistovkou ještě byla varianta 12 TRS. Na domácím trhu Oltcity dostaly někdy i větší brzdy z Dacie a další díly, ale Citroënu podobné používání dílů Renaultu vadilo. Na vývozní variantu Citroën Axel prodávanou na západě se podobné výstřelky nikdy nedostaly, Visa považovaná mnohými za dvojče je mu jen podobná. V roce 1993 se auto muselo přejmenovat na Oltena, aby to Cit značící Citroën už v názvu nebylo. I z loga zmizel ten ostrý hrot symbolizující šípové ozubení. Za dva roky výroba skončila úplně a dnes továrnu vlastní Ford.
Přitom na pohled měl docela pohlednou karoserii (u nás často v této béžové barvě náplastí) a jediný stěrač. Uvnitř je prostorný a prostý interiér s několika typickými netradičními prvky. Třeba ty obří otočné ovladače vedle přístrojovky v jiném autě neuvidíte. Nic z toho mi ale nevadilo, jen kolébka na blinkry je trochu nezvyklá a vadilo mi, že se sami nevypínají.
Pod kapotou je podélně umístěná jedenáctistovka boxer s typickým zvukem a spádovým karburátorem Carfil (licence Solex) a běžně čyřkvalt, tady ovšem pětikvalt. Motor pocházel ze staršího většího Citroënu GS a potrpěl si na správné výměny oleje. Na oplátku nabízel mnohem lepší dynamiku než domácí Škodovky a v lehkém autě (878 kg) může být i docela zábava. A také je docela tichý v klidném tempu. Na dobu vzniku to tedy marné auto nebylo, jen ho nesmíte srovnávat s výrazně mladším Favoritem.
Podvozek má specifickou přední lichoběžníkovou nápravu s rameny v karoserii a vůli vymezenou silonovou koulí. V prvních kouscích s francouzskými díly řešení fungovalo dobře, novější rumunské exempláře mají špatně opracovaný povrch, takže se silon odírá a náprava pak klepe. Díky slušné světlé výšce a měkčímu charakteru se ale Oltcit nelekne ani lehčího terénu, také se kvůli tomu ale hodně naklání v zatáčkách. Spotřeba některých kusů je kolem sedmi litrů, jiných kolem dvanácti, to záleželo kus od kusu na seřízení motoru.
