Jsem rád, že řídím pravé Fiero a ne nějaké zubožené a přestavěné na repliku Ferrari. A já jsem fakt rád, že někdo kvality Fiera ocení. Ostatně jeho jméno znamená ve italštině hrdost a ve španělštině divokost, takže by na něj měli být jeho majitelé pyšní. Vždyť co je špatného na kupé evropské velikosti, které až na detaily v podobě mrkaček nebo klik působí pořád moderně. Teda alespoň verze GT s ploutvičkami, která se chlubila také bohatou výbavou.
Fiero bylo první americké masově vyráběné auto s motorem uprostřed. V základu čtyřválec, což se po krizi hodilo, ale vrcholná verze GT dostala šestiválec 2.8. Čtyřválce byly kritizovány za nízký výkon, zatímco šestiválec se dočkal pochvaly za okamžitou reakci na plyn a hezký brumlavý zvuk. Sice byl na výběr automat, ale já se svezu s verzí s manuálem.
Pontiac skládal malé kupé jako lego – přední zavěšení je z Chevette, jen má auto větší brzdy. Ty jsou krásně citlivé a jen tak se neunaví. Zadní náprava je zase z modelu Phoenix. Díky tomu ale není shánění takový problém. Řízení postrádá jakoukoliv prodlevu, což mi umožní napsat, že je Fiero sporťák s patřičným chováním. Ale pořád působí trochu humpoláckým dojmem jako správné americké auto.
Ačkoliv se plánoval nástupce, vyroben nikdy nebyl. Prý na konkurenci nestačil, a tak GM od odvážného modelu upustilo. Dílem za to mohli i novináři, který ho zdrbali jako slabé, pomalé a nebezpečně přetáčivé v zatáčkách. Je to blábol, Fiero je skvělé a v zatáčkách s ním klidně můžete prohánět silnější Corvette.
Fiero nafotila Mikka.
