Kupé Opelu vždycky šla, například GT inspirované tvary Corvette, Manta připomínající v první generaci Camaro nebo velká Monza. Manta pak dostala ještě druhou hranatější chuligánskou generaci a tu vystřídala na sklonku osmdesátek elegantní Calibra. Škoda, že ta se nástupce nedočkala (a ne Astru Coupé za nástupce nepovažuji). Calibra se povedla a její líbivé a aerodynamické tvary si přivlastnili i značky Holden, Vauxhall a Chevrolet. Nejlepší kousky s vzorně příkladnou antikorozní ochranou ale vznikly až po roce 1995 ve finském Uusikaupunki.
Já si vyzkoušel tmavě zelenou Calibru 4×4 s přeplňovaným motorem na kolech BBS. Příjemný interiér je dělaný hlavně pro dva, vzadu je problém s menším prostorem pro hlavu cestujících. Čtyřkolka dostala kožená sedadla i volant, bohatou výbavu a bílé budíky. Hodně povedená je ovšem ergonomie s nízkým posezem.
Technika ze sedanu Vectra nezní zázračně, ale dvoulitr C20LET není vůbec špatný (204 koní a 280 Nm). U této verze se dodával i s šestikvaltem Getrag a když dobře řadíte (mám tendenci zapomínat na tu šestku), už za 7 sekund jedete stovkou a můžete pokračovat až na 245 km/h. To vše za příjemného ticha, protože aerodynamický hluk je v Calibře opravdu neznámý pojem. Je překvapivé, jak rychlá dovede Calibra být i na dnešní poměry. A také je tak krásně tichá. Přitom řízení je třeba mnohem lepší než ve Vectře a ocením i větší tuhost karoserie. Jen jí neberu jako sporťák, spíš se snaží být dobrým GT. Nástupce Calibra nikdy nedostala a kupé chybí v nabídce Opelu doteď.
