Nabídka otestovat poprvé BMW 635CSi E24 byla netradiční tím, že bylo potřeba majitele odvézt. A já tak dostal klíčky od nádherného kupé z pera Paula Bracqa, které se vyrábělo mezi roky 76 až 89 (první kusy stavěl Karmann). O pár let později jsme se do jiného exempláře v kanadské specifikaci vrátil a utvrdil si všechny své původní dojmy.
Přímého nástupce nedostalo (BMW ale mělo v nabídce kupé řady 8), až po letech se objevila nová šestka E63. Starý model E24 začínal na technice pětky E12, poté převzal komponenty z novější E28.A dokonce se nabízela i verze M s výkonem 285 koní. Kupé má pohodlný interiér a bezrámová okna. Uvnitř jsou sportovní sedadla s výborným bočním vedením a prodloužitelným sedákem, palubka nasměrovaná k řidiči a kontrolní palubní počítač. Volant je velký a kulatý, aby se s ním snadno manipulovalo.
Šestka navíc dostala B-sloupek, aby byla její karoserie tužší. Předchozí model uměl nabídnout ještě siluetu bez tohoto výztuhového prvku. Jinak jsem měl štěstí, obě BMW 635CSi byla v bílé barvě, která tomuto modelu sluší. A obě měla polepy a pavučiny BBS. Prostor vzadu není nic moc, ale to u kupé přece nevadí.
Nejčastěji se BMW vyrábělo právě s motorem 35i, ale existovaly i jiné slabší modely. BMW nabízelo manuál i automat, který si vyzkouším já v bílém exempláři. Při klidné jízdě je auto pohodlné, příjemné a komfortní. Jenže vy máte na výběr, zda tak pojedete a nebo zda spustíte režim Sport a sešlápnete pedál plynu až někam do koberečku. Z přívětivého bodrého bavoráka se BMW změní na pekelný stroj schopný předjet takřka cokoliv. Šestiválec nádherně vrčí, když ze sebe doluje ve vyšších otáčkách maximum, které nemáte problém využít.
Vše je tak čisté a komunikativní, že rázem zapomenete na provozní náklady, pořizovací cenu i ceny originálních dílů. Tohle je prostě správné BMW? Atmosférický silný šestiválec, zadní pohon, stylový vzhled, přesné řízení a zábavná jízda těšící nadšence. Ani ten hladce fungující automat ZF mi nakonec vůbec nevadí. Podvozek je přímo brilantní, a právě díky němu dokáže BMW jezdit tak rychle i s méně zkušenými řidiče, ale není zrádný. I brzdy jsou dostatečně silně dimenzované.
Není divu, že je BMW E24 senzační, má totiž na co navazovat. O tom jsme se ostatně přesvědčil za volantem předchůdce, konkrétně modelu 2800CS řady E9. Tu BMW nabízelo od roku 1968 jako nástupce 2000CS, výroba ale běžela v Dingolfingu u Karmannu. A ten vzhled je absolutně senzační. Uvnitř je zase prostorný a kvalitně vyrobený interiér, semišová pohodlná sedadla a pěkný kožený volant.
Pod kapotou je řadový šestiválec M30 s dvojitým karburátorem a výkonem 170 koní. A sice se dá auto potkat s automatem, ale já si užil řazení na čtyřstupňovém manuálu. Jde tak krásně, že mne vůbec nerušil od citlivého a přesného řízení. To nijak nezkresluje ani posilovač a vůbec je staré kupé řidičsky „dokonalé“, přitom pořád dost pohodlné. Brzdy vzadu jsou ještě bubnové, náprava totiž pocházela z předchůdce. Něco z toho chování mi ale zkrátka v moderních BMW chybí, nemůžu si pomoct.
Všechna tři BMW jsem si vyzkoušel díky Veteránům na Truc. Jedno z bílých BMW se objevilo na Garáži a nafotila jej Mikka.
