Začnu s Pandou 100HP, kterou byste za hot-hatch na první pohled opravdu nepovažovali. Druhá Panda je totiž vysoká praktická škatule, která má ke sportovnímu chování daleko. Její ostrá verze ale dostala techniku z většího Punta, má kastli níž nad zemí, větší kola a vzadu dokonce difuzor a křidélko. Uvnitř jsou tvrdé plasty a pozice připomínající trůnění na WC. Jen tu je tlačítko SPORT.
Působí možná směšně, jako vlastně celá Panda, ale smích přejde ty, kteří se s ní svezli. Panda 100HP totiž jeden, jako kdybyste si na motokáru přidělali kuchyňskou židli a pak jezdili závody. Když je silnice dobrá a bez výmolů, sedí na ní Panda hezky a ochotně nechává vytáčet motor, aby prohnala mnohem silnější auta. Jo a to tlačítko zostří reakce plynového pedálu a volantu. Hezky fungují i kotoučové brzdy. Je neuvěřitelné, jak rychle jsem si na Pandu zvyknul a jak nadšený jsem v ní na okreskách byl. Naopak na dálnici to není nic moc. I na šestku má 3500 otáček, takže to není moc na povídání. Ale obecně je Panda 100HP neuvěřitelně zábavná.
Posunu se o segment vejš, ale o pár roků vzad a budu vzpomínat na Punto Sporting 1.2 16V. Kdysi mi spojení slova Sporting s dvanáctistovkou přišlo vtipné, ale profesionální přístup k psaní velí „vyzkoušet a pak soudit!“ Nástupce Una začíná dobře s pohledným uhlazeným designem od Giugiara (verze Sporting pouze třídveřová), zatmavenými světly z verze GT a pěknými koly v líbivém odstínu gunmetal. Interiér je trochu odbytý a laciný, ale v této verzi dostal alespoň barevné čalounění a tvarovaná sedadla.
Otáčky milující šestnáctiventilová dvanáctistovka (starší modely měly o dva koně silnější osmiventilovou šestnáctistovku – downsizing) s pětistupňovým manuálem pohání přední kola. Auto neváží ani 900 kilo, takže ten objem motoru není zas takový handicap. Jinak jsou parametry 86 koní a 113 Nm. Navíc Punto mne vážně příjemně překvapilo. Přední McPherson je agilní a čitelný, takže vám svižnou jízdu dost usnadní. Podvozek je tužší a krásně hravý v zatáčkách, což spolu s docela úzkými gumami vážně dělá divy. A navíc ten hezky ostrý zvuk v otáčkách.
Ale jdu dál k tomu nejlepšímu z této trojice – Fiatu Ritmo Abarth 130TC. Byl to můj první vyzkoušený Abarth a hned vrcholná sportovní varianta. Navíc Ritmo se mi vždy líbilo, nejvíc tedy v první verzi bez masky se světli napůl zapuštěnými v nárazníku. Byl to nástupce typu 128, což bylo povedené a populární auto.
Ostré verze Abarth se objevily hned na začátku (přesněji 1981) jako konkurence Golfu GTI. Šlo o verze Ritmo Abarth 105 TC a 125 TC. Už o rok později přišlo druhé Ritmo s tímto designem a celkově o 70 kilo lehčí. To bylo fajn i pro sportovní model Abarth 130 TC z roku 1983. Zvenčí jej odlišují kola, gumový spojler a přední lízátko. Ritmo samotné mělo ale další zajímavé detaily, třeba kliky dveří nebo B-sloupek schovaný pode dveřmi nebo dveře překrývající práh. Také se u druhé generace poprvé objevilo logo s pěti šikmými proužky.
Interiér je povedený, líbí se mi volant Momo, pedály Sparco i sportovní sedadla. Jen bych je ukotvil, níž k podlaze, pak by byla pozice dokonalá. Výbava je docela slušná a obsahuje i elektrická okna. Mnohem zajimavější je ale dvoulitr pod kapotou s dvojitým Weberem a výkonem 128 koní, který Ritmo dostane za 8 sekund na stovku a pak až na 195 km/h. Byl to vlastně jeden z posledních hot-hatchů na karbecu, ostatní už hodně používali vstřikování. Možná i díky tomu má tak krásně jadrný zvuk občas zkalený dunivým výfukem.
Vpředu jsou kotoučové brzdy, vzadu ještě bubny a Ritmo by tedy mohlo zpomalovat ostřeji. Řadička klade trochu odpor, ale v kulise pracuje docela přesně. Přesnost je vlastně slovo, které vystihuje chování auta celkově. Klikatá jihočeská okreska předvede, že je Ritmo Abarth úžasné auto. Držím ho v otáčkách pod plynem, kroutím se mezi oblouky černého asfaltu a tlemím u toho od ucha k uchu. Obratnost auta je díky lehké váze úžasná a zábavnost přímo návyková. Nádrž je skoro prázdná, takže dotankuju a dám si tu silnici ještě párkrát. V Ritmu je mi fuk, proč někam mám jet, hlavně že se svezu.
Pandu nafotil Jakub Hrdlička, Ritmo zase Mikka a půjčili mi jej Veteráni na Truc. Na Garáži má svůj článek Punto Sporting a Ritmo Abarth.
