První pěknou nahrazující čtyřdveřové sedany E8 Neue Klasse byl model E12. Elegantní a dynamicky střižený sedan navrhnul Paul Bracq s Gandinim. Bracq tehdy u BMW začínal, před tím pracoval pro Mercedes a shodou náhod navrhnul i hlavního konkurenta W114/W115. Vedle něj vypadá ale BMW moderně a stylově. Uvnitř je ergonomický prostorný interiér s dřevěným dekorem, řidič má dobrý výhled ven a užívá si na pohodlných sedadlech.
Jen základní model 518 byl čtyřválec, vše nad ním už řadové šestiválce. Model 525 je takový ideální střed nabídky a jeho motor s karburátorem pochází už ze sedanu 2.5 E3 a kupé E9. Má opravdu hezký zvuk, výkon 150 koní a dobře odstupňovaný čtyřkvalt. Tady je těch koní asi o pár víc, protože má svody Schmiedmann, nový výfuk a elektrické benzínové čerpadlo. Hlavně zrychlení je překvapivě dobré, to ono asi nejlépe maskuje skutečný věk auta. Řízení a řazení si nezaslouží žádnou výtku, a tak je v zatáčkách staré BMW prostě skvělé. I podvozek je perfektní, ale byl také vyměněn za Bilstein B6. Sériové zůstaly kotoučové brzdy na všech kolech, na lehké auto ale stačí bohatě.
Vyrobeno bylo necelých 700 tisíc aut. V roce 1981 nastalo střídání stráží za generaci E28, v Jižní Africe se ale starší model dělal o tři roky déle. Nástupce E28 pak považuju za jedno z nejhezčích BMW vůbec. Kluci mne tento sedan půjčili hned dvakrát. Poprvé to byl model 528i v nádherné zlaté barvě, zpočátku vrchol nabídky. Má šmrncovní design Clause Luthé, subtilní rozměry, a přesto dostatečně prostorný interiér, tady ve světlém čalounění. Už je ergonomicky zaměřený hlavně na řidiče. Výkonu má ale auto spoustu, a tak umí jezdit opravdu velmi rychle.
Podvozek funguje skvěle a opět patřil pro řidiče k tomu nejlepšímu, čím se mohli tehdy vozit. I přes jasné sportovní vlohy je generace E28 dostatečně komfortní. O fous tvrdší, ale skoro neznatelně, byla tmavě modrá M535i. To byl nakonec druhý nejvýkonnější model pod plnotučnou M5. Dnes je sice levnější, ale přitom vzácnější než eMko. Vzhledově je vylepšený bodykitem a malým spojlerem, dobře vypadají i dvě koncovky výfuku vyvedené doprostřed. Silnější motor přímo lační po otáčkách a spektrum těsně před červeným polem doslova miluje. Nad 5000 ztratí veškeré zábrany a kultivovanost a dělá čest písmenku M ve jménu auta.
BMW u skoroeMka nabízelo i automat a manuál od ZF, tento pětistupňový manuál Getrag je ovšem mnohem lepší. Má kratší převody a kulisu dog leg, jen ty dráhy v ní by mohly být také kratší. Interiér je tentokrát tmavý a s koženými sedadly. Hodně se mi líbil prodlužovací sedák. Výbava je ještě bohatší (chybí ale klimatizace) a hodně spoléhá na elektrické ovládání. To vše je vám ale ukradené, když vyjedete na svou oblíbenou okresku a vyždímáte E28 na dřeň jeho možností. Funguje prostě senzačně, příliš se nenaklání v zatáčkách, drží stopu, reaguje přesně na všechny povely a ještě vám krásně zní do uší. Jediné, čeho si všimnete, že motor je tady víc vpředu než u nástupců a tak je o trochu nedotáčivější.
No a nakonec tu máme generaci E34, se kterou jsem se blíže seznámil díky Tomášovi a jeho BMW 525i Touring. Právě kombík se u této generace objevil poprvé, tohle je ale jeden z posledních vyrobených exemplářů. Design Ercole Spady inspirovaný sedmičkou E32 vypadá báječně, větší ledvinky omladily vzhled a dva šíbry za sebou odhalí nebe nad hlavou. A s paketem M Technics auto ještě omládne. Interiér je prostorný, pohodlný, kvalitně vyrobený a ergonomicky opět naprosto zvládnutý. Výbava občas nebyla nejbohatší, záleželo kolik zaplatil první majitel. Tato BMW má kožená sedadla sportsitze. Navíc má kombík i systém Niveo na regulaci světlé výšky při naloženém autě.
BMW sice nabízelo i čtyřkolku 525iX, ale tohle je čistá zadokolka. Řadový šestiválec M50B25TU DOHC se systémem VANOS je spárovaný s manuálním pětikvaltem ZF a nabízí 189 koní a 250 Nm. Zvuk je nádherný, tady ještě podpořený nerezovou koncovkou výfuku a jejím duněním. Za 9,5 sekundy pokoří BMW stovku a umí jet až 220 km/h. Akcelerace je krásně plynulá a lineární. Podvozek je skvěle odladěný, tady je navíc ještě stavitelný MTS s unibaly a tak je karoserie na kolech Karscher CS od 10 cm níž. V první chvíli mi auto přijde spíš nedotáčivé, ale když si na něj zvyknu, přijde mi krásně neutrální. Reakce jsou čisté a přesné. Pořád ale zůstal zachován komfort, což jsem u stavitelného podvozku nečekal.
Takže kterou bych si vybral? No, těžce bych se rozhodoval, ale nakonec by o fous vyhrála generace E28. To je prostě parádně stylový sedan. E34 je také strašně příjemná a klidně by zvládla být i pořádnou daily (podobně jako konkurenční Mercedes W124), ale bylo by mi jí líto. Na to už je zase lepší modernější E39, která už začíná také jít do ceny a začíná jí lidem být líto huntovat.
Oba sedany E28 mi půjčili Veteráni na Truc. Zlatou E28 a nejstarší E12 nafotila Mikka
Na Garáži nejdete články o E12, E28 i skoro eMkové E28 a nyní i o E34.
