Petroldriver – editorial

Vážení čtenáři, kamarádi, řidiči.

Petroldriver je zbrusu nový projekt, který by rád spojil lidi, kteří nevnímají auta jen jako dopravní prostředky, baví je a rádi řídí. Rádi bychom přinesli víc detailních informací ze světa automobilů, které mají duši, baští vysokooktanový benzin a svým projevem dokážou okouzlit. V blízkosti maximálních otáček umí nasazovat svým zvukem řidiči přímo i husí kůži na předloktí. Víte asi kam mířím. Příliš mnoho informací se na naší stránce nedozvíte o současných běžných automobilech, na stranu druhou budeme přinášet autentické zkušenosti ze světa automobilové klasiky, legendárních sportovních vozů i nostalgická vzpomínání na auta našich dětství. A rádi vás podpoříme, protože vy čtenáři budete součástí. Ve vašem soukromém blogu se můžete rozepsat o svých osudových automobilech, o radostech i strastech, které jste s nimi prožili.

Sám jsem začínal řídit na velmi starých autech. V době, kdy mi úředníci zalepili onen malý papírek, který mě opravňoval řídit auta i motorky do takové té tenké slídy, panovala venku úplně závěrečná devadesátá léta. Běžným autem byla Felicie a Octavia TDI postrachem našich domácích dálnic. A mě, někdy v tom roce 1999, stejně zajímaly staré veterány o dvě až tři dekády staršího věku. První auto, které jsem si kdy koupil byl Ford Cortina z roku 1969 a já to auto začal ihned používat jako běžné, na ježdění. Vždycky jsem s ním dojel do cíle, byť se muselo často improvizovat. Až táta mě tehdy přesvědčil, že ty díry v podlaze a kompletně sežrané růžky předních blatníků by asi stálo za to klempířsky opravit. Cortina byla úplně prvním autem, se kterým jsem nejen najezdil své první svobodné kilometry, ale taky na ní postupně poznal každý šroubek, ať už při rozebírání, tak smontování.

Byla pomalá, ale jednotlivé rychlosti do kulisy řazení zapadaly přesně a s mechanickou precizností. V řízení tenkým velkým věncem volantu byl cit a lankem ovládaný plyn karburátorového čtyřválce OHV měl naprosto čiré reakce. Jen výkon mi postupně nestačil. Jel jsem po prvním půlroce v první své práci do Anglie a koupil tam MGB GT s osmnáctistovkou a dvěma karburátory. To auto mám dodnes. Je skvělé, možná archaické, ale řídí se naprosto perfektně. Také si o něm budete moci na stránkách tohoto webu přečíst mnohé detaily a nebude to zdaleka všechno, protože zajímavých kár se kolem hemží velká spousta a já věřím, že Petroldriveři se rádi těmi svými plechovými miláčky pochlubí.

Petroldriver totiž nebude jen o nostalgii a starých „vykopávkách“ automobilového světa. Během let jsem poznal spoustu lidí a ti všichni mají své individuální automobilové chutě. Nejspíš nás spojuje jedna a ta samá vášeň, ale každý ji realizujeme v něčem jiném. Hranice zemí i břehy oceánů nejsou zdí ani jinou pevnou překážkou, a tak se zde budete moci dozvědět, jak se žije z Chevy Corvette, ale i s malinkým britským Mini. Asi tušíte, kam zhruba mířím. Ryzí řidičské zážitky jde zprostředkovat různými cestami, skvělých aut existuje spousta a pokud o pravá auta bude jevit zájem i generace našich dětí, nebojím se, že by automobilový svět, tak jak ho známe pomalu zanikl.