Podle manželky vypadá jako rozpláclá rakev a je dobře, že jsme ho neměl. Jenže o autech píšu já, ne ona, a já mám ten design Herberta Schäfera děsně rád. Líbí se mi i gumové křídlo dělící zadní okno a i nápis, který většinou býval pod ním. Až do roku 1984 mělo kupé jen jeden přední stěrač. Výrobu měli na starosti u Karmannu v Osnabrücku.
Scirocco používá platformu z prvního Golfu, ale přesto oproti první generaci narostlo. Naftové motory pod kapotu nesměly, takže výběr byl mezi benzínovými jednotkami v rozpětí 1,3 až 1,8 litru. Právě ten největší je i v tomto Sciroccu GT, ale je jen osmiventilový. Přesto občas potkáte šestnáctiventilové Scirocco, ale jde o úpravu Oettinger, kterou někde prodávala i sama automobilka.
Scirocco bylo nahrazeno Corradem, chvíli se ale obě kupé vyráběla současně do roku 1992. Pak byla dlouhá pauza, než se objevilo na technice pátého Golfu třetí Scirocco. To druhé zatím není extrémně drahé, ale dost jich skončilo jako objekty tuningu. Originálních moc není, a i tento kousek, který mi půjčili Retro-auta.cz je decentně dobově upravený a snížený. Jen mi překvapilo, jak špatně se vejdu za volant. Sedím sice nádherně nízko nad silnicí, ale musím mít hodně sklopené opěradlo, abych nemlátil hlavou do stropu. A já mám radši opěradlo docela kolmo. Je to zvláštní, nemám problém v první MX-5 ani ve staré Alfě Spider, když se nandá střecha, ale v Sciroccu jsem moc velký? Ještě, že jsou sedadla tak pohodlná.
Motor má síly dost a Scirocco tak nemá problém s rychlou jízdou. Dost mu tedy pomáhá i nízký podvozek, který minimalizuje náklony a umožní držet německé kupé víc pod plynem. Je ale mnohem tvrdší a české silnice mu nedělají tak dobře, to je ale daň za sportovní úpravy. Jako celek ovšem Scirocco funguje, po chvíli začnu být dost sebejistý a připadá mi, že mne auto nemá čím překvapit. Když se najde kus kvalitního asfaltu, začne parádní show a já se snažím z toho Němčoura vydolovat každého koně. Jistě, já vím, je tu Corrado, v reálu mnohem lepší auto, které jsem také vychválil jako skutečně sportovní předokolku. Scirocco není tak chirurgicky přesné, spíš působí jako velmi dobré a hravé GT. Nicméně bavit umí, a to je fajn. Měl jsme si jej v těch osmnácti koupit!
Ale třeba to někdy napravím s třetí a zatím poslední generací z roku 2006. Už kdysi jsem řídil verzi R a byl z ní nadšený, ale tentokrát jsem se z pracovních důvodů svezl se základním modelem 1.4 TSI. Těm tvarům jsem zkrátka neodolal (byť je tady trochu pokazil předchozí majitel úpravami), to auto se mi i po letech moc líbí. Poprvé jej nevyráběl Karmann, ale vznikalo v Portugalsku.
Kvalitní interiér sice také pocházel z Golfu, ale Scirocco má masivnější prahy, trojúhelníková madla a bezrámová okna. Sedadla mají dobré boční vedení a jsou krásně nízko ukotvená, bohužel volant je zploštělý vespod. Také výbava byla docela slušná, akorát mi u starších verzí vadí možnost otevírání kufru jen klíčkem nebo tlačítkem na dveřích. Ale dost už praktických věcí, zajímavější bude vyzkoušet si základní motor s manuálním šestikvaltem. Ten má příjemnou kulisu s krátkými drahami a dost zlepší dojem z malého motoru s výkonem jen 120 koní a krouťákem 200 Nm. Za 9 sekund jsem na stovce a kdyby bylo kde, dostal bych se až na dvojnásobek. Ano, víc koní by na škodu nebylo, ale silnější čtrnáctistovka nebyla moc spolehlivá. Mnohem lepší by bylo s dvoulitrem TSI, nejspolehlivější bylo pak přímo ostré Scirocco R.
Tuhé auto s nízko umístěným těžištěm by si větší stádo pod kapotou rozhodně zasloužilo. Podvozek sice pochází z Golfu, ale vylepšení mu prospělo. Náklony v zatáčkách jsou minimální, nedotáčivost potlačená a celkově se Rocco vůbec nechová jako typický Volkswagen. Stále je přitom komfortní a použitelný pro každý den. Možná posilovač by mohl pomáhat o něco méně, příkladné jsou ovšem brzdy.To auto je prostě dobré a je škoda, že nedostalo nástupce. Jenže když Volkswagen nechal kupé ve výrobě tak dlouho, zájem zákazníků opadal.
Druhé Scirocco mi půjčili u Retro-auta.cz a nafotila jej Mikka. Třetí Scirocco nafotil Martin Palonder. Obě auat se objevila na Garáži – mk2 a mk3.
