Má tradiční Porsche s koncepcí transaxle na trhu klasických vozů i dobrého soupeře? Osmdesátá i ranná devadesátá léta jsou nyní v kurzu a sportovní kupátka z té doby jsou přesně tím artiklem, za kterým každý rád otočí hlavu. A nemusí si na ona auta pamatovat nutně ze svého dětství. Porsche otevře své rozměrné “mrkačky” a děti i často jejich hezké maminky (když máte zrovna víc štěstí) se na vás usmějí a laškovně zamávají na pozdrav.
Jaký automobil z téhle pěkné doby vybrat. Rozpočet není nikdy nafukovací, takže málokdy můžeme přesáhnout půlmilionovou hranici, nebo 20 tisíc euro, chcete-li. Sám evropskou inzerci často procházím, někdy zabrouzdám i na aukční síně, dokonce klidně virtuálně až do Japonska a přemýšlím, jaký automobil si pořídit. Těch nápadů se rodí většinou velká spousta. A byla by škoda se o ně nepodělit. Takže jestli žmouláte v kapse nebo máte schováno pod polštářem nějakých těch půl milionu korun a chcete je zkusit přetavit v kousek staré sportovní klasiky (někdo tomu řekne youngtimer, jiný už veterán), pozorně čtěte dál. Dneska se zaměříme na elegantní sportovní kupátka, příště to bude celé zase o roadsterech.
Porsche 944 S2 je ideální volbou
Tohle auto koupil před časem jeden můj známý. O jeho červené 944 S2 už se psalo a je tak náležitě proslavena. Někdy v roce 2017 si ode mne koupil historický Triumph GT6 modré barvy a snad ne ani měsíc před tím Porsche 944. Měl to v hlavě dobře srovnané. Má jedno auto čistě na letní srazy, anglické, zajímavé a temperamentní a druhé, které je nesmírně příjemné na řízení a navzdory blížícím se třiceti letům stáří vlastně i dost moderní. Svezl jsem se v něm v době, kdy jsem si na „dlouhodobý test“ pořídil oranžovou Toyotu GT86, kterou dodnes považuji za jedno z nejlépe naladěných nových sportovních aut v dostupné cenové hladině. A velmi držím palce Toyotě i Subaru, aby se historie tohoto auta mohla psát dál a vznikla zbrusu nová generace. Zprávy jsou zatím totiž různorodé, ale to bych odbočil.
Vzal jsem Toyotu GT86 na společnou projížďku s poršákem a s Jirkou, majitelem červené 944 S2 jsme si auta pochopitelně prohodili. Nebylo to cíleně plánované, ale překvapilo mne, jak byla obě auta podobně skvěle vyvážena. A taky, že Porsche vypadalo proti Toyotě GT86 ještě menší, nižší a kompaktnější. Vtipné navíc je, že obě auta můžete pořídit za zhruba stejné ceny. A rozhodnout se pro jedno z nich na základě jízdních zážitků a radosti za volantem není zrovna lehké. Jasně, pokud s vaším kupé potřebujete jezdit takřka denně, zánovní GT86 je jasnou volbou, ale pokud vybíráte auto do garáže, které se čisté a naleštěné projede vždycky v neděli ráno na nějaký hezký výlet s kámoši, tady začíná Porsche dávat fantastický smysl.
V kabině je to klasické Porsche. Sedačky jsou stejné jako ve dvakrát tak drahé 911, krásně zřetelné kruhové „budíky“, pozice za volantem ideální pro sportovní svezení. Rozložení hmotnosti je 50/50, volant reaguje možná ležérněji než v GT86, ale je v něm dostatek citu a motor má na čtyřválec pěkný sytý zvuk. A má i slušnou porci točivého momentu. Navíc na model 944 se dají sehnat všechny díly, běžná údržba nestojí dramaticky mnoho peněz a technika bývá docela spolehlivá. Karoserie je z výroby galvanizovaná, rez tahle auta trápí o poznání méně než jeho italské protějšky z té stejné doby. Samozřejmě, je to staré auto a bude vyžadovat péči. Fajnový návod ke koupi a list věcí na které si dát pozor sepsali pěkně na britském Porsche klubu.
BMW 635CSi pro mě znamená 80. léta
Pokud vám stejně jako i mě připadá Porsche 944 příliš uhlazené, skvělé na svezení v zatáčkách, ale postrádáte jiskru silného řadového šestiválce, je těžké opomenout klasické šestkové BMW řady E24. Stejně jako v případě Porsche je BMW automobil, který se i dnešníma očima řídí příjemně a docela moderně. Na dálnici není problém cestovat vysokým rychlostním průměrem a zatáček se nebojí. Nějaké delší svezení a seznámení na mě s tímhle autem teprve čeká. Doufám, že se za jeho volant při nějaké příležitosti dostanu. Nejbližší podobný vůz, který jsem si mohl vyzkoušet bylo BMW 528i E28 navíc v dobové úpravě od Alpiny. Automobil z roku 1983, v době, kdy sláva značky z Buchloe bývalého závodníka Burkharta Bovensiepena teprve začínala. Dnes už jsou všechny klasické Alpiny extrémně drahé. Takže na vysněnou E34 B10 Bi-turbo budu muset asi do smrti zapomenout…
Šestka mi přijde ideální. Ne protože by ji proslavil Big Ben v bavorském podprůměrném detektivním seriálu, ale protože se mi fakt dlouhodobě líbí. Osobně bych vynechal z výběru auta vyrobená do roku 1982 (která jsou podvozkově spřízněna ještě se starou pětkou E12. Tu jsem měl šanci jednou také krátce řídit, ale přišla mi snad až příliš pohodlná, příliš jako staré mercedesy. Šestka po modernizaci vychází daleko víc z modelu E28 a ten mi přijde o velký kus pevnější, sportovnější a řidičtější. Jediný problém u šestky vidím v tom, že mnou původně stanovený rozpočet 500 tisíc bude stačit vážně jen s odřenýma ušima. Spíš se bude potřebovat připlatit. Bavíme se o autech, které mají sportovní „M“ sedadla z výroby, auta opravdu udržovaná, s historií, v pěkné výbavě a pochopitelně 3.5 litrovým šestiválcem. Hledal jsem a spíš jsem se dostal na částku 600 tisíc. Pořád mi to však přijde velmi férové vzhledem k tomu, co za své peníze dostanu. Parádní souhrn i rady a tipy při koupi najdete tady.
Alfa Romeo GTV6 je auto, které jednou musím mít
Proslavil ji Jeremy Clarkson, šestiválec, kterému alfisti neřeknou jinak než „Busso“ podle jména slavného italského konstruktéra i inovativní postup při konstrukci vozu. Alfa Romeo Alfetta je se svou koncepcí transaxle velmi zajímavá a dnes už rozhodně nepřehlížená italská klasika. Alfetta se prodávala jako sedan, ale i jako krásné klinovité kupé z dílen Giorgetta Giurgiara, model GT. Dají se sehnat jak čtyřválcové s tradičním dvou vačkovým Alfa twincam motorem anebo později právě v provedení s 2.5 litrovým V6 o 160 koních. Tým Autodelta dokonce vyrobila limitovaný počet vozů naladěných až na plných 200 koní a existují možnosti jak ze sériové verze nějaké koně navíc vykřesat. Vstřikování je od Bosch, klasický L-Jetronic, jinak je auto čirá mechanika. A Alfa Romeo GTV6 je pořád lehké auto. Oproti „Němci“ nahoře váží jen zhruba 1210 kg a věřím, že dobře naladěná V6 s autem pěkně hýbe.
Nebudu se nad italským klenotem dále rozplývat, jelikož jsem ho nikdy neřídil a doufám, že se to rovněž někdy v průběhu času povede. Tuším, že to bude krásný zážitek a současně klasický problém, protože počet volných garáží se v mé domácnosti rovná čisté nule a vím, že tu Alfu budu po svezení chtít. Co se týká spolehlivosti a dalších užitečných informací, doporučuji pročíst následující článek. Navíc Alfy GTV6 už dávno nejsou levné. Opět se mi nepodařilo objevit hezký exemplář v ceně do 20 tisíc euro. Tahle holandská ve stříbrné metalíze tuto částku mírně převyšuje, ale zdá se, že by to mohl být opravdový „šmukštyk“. Místo mých keců si tedy raději vychutnejte krásné pohyblivé obrázky a omamný zvuk motoru V6 s Davidem Cironi za volantem.
Fiat 124 Sport Coupe je klasika za rozumnou cenu
Pokud jste nyní smutní, zrovna jako já, že na předchozí tři auta vlastně úplně tak nějak nemáte peníze, nezoufejte. Když jsem byl v prosinci na výstavě Retro Classics v Norimberku, zaujala nás se ženou elegantní italská dvojice. Stál tam piniově zelený Fiat 124 Sport Coupe s dvouvačkovým motorem z dílen dalšího slavného italského motoráře Aurelia Lampredi. A hned vedle něj se leskl žlutý Fiat 124 Spider, který techniku s kupé sdílí. Jsou to nádherná auta jak designově, tak svezením. Zatím jsem měl jen čest se usadit za volant živě brumlajícího Fiatu 124 Spider a bavil mě. Rozhodně bych si představil strávit s ním krásný víkend v příjemném kopcovitém prostředí nějaké zajímavé setinové rallye. A kupé je navíc neokoukané. Je vážně dobré, že tahle auta jdou na trhu stále v hezkých stavech pořídit do 20 tisíc euro, vlastně při troše štěstí stačí dokonce méně než patnáct.
