Že BMW není z Československa? To samozřejmě vím, jenže tento závodní exemplář měl k továrnímu daleko a dost věcí vznikalo v rámci doby tak krkolomně, že trochu „naše“ přeci jen bylo.
Nikdy jsem sice nebyl fanda okruhových závodů a spíš jsem sledoval rally. Dříve se ale tyto závody těšily větší popularitě a startovaly na nich i československé automobily. Na absolutní špičku ale nestačily, a tak se naši nejlepší jezdci poohlíželi i po západní technice. Liberečtí závodníci Zdeněk Vojtěch a Břetislav Enge si nakonec vybrali BMW 635CSi s úpravou firmy Hartge. Řadový šestiválec OHC s dvanácti ventily měl 308 koní a byl spojen s pětikvaltem Getrag. Auto nemělo posilovač, takže se piloti prý hezky zapotili. Auto totiž vážilo 1185 kilo, ale na závodních pneu Pirelli prý hezky drželo.
Když mezi kamiony továrních týmů dohrkala upravená Karosa, působili prý Čechoslováci trochu komicky. Ale nesmál se nikdo, za volantem Škody 130 RS a BMW 528i v předchozích letech už dokázali, že na trati nejsou jen do počtu jako exoti z východu. Za výborné jezdce je považovala i elita tehdejší doby: Tom Walkinshaw, Hans-Joachim Stuck, Johnny Cecotto, Dieter Quester nebo Hans Heyer.
Bohužel, nejvíc smůly měli nakonec diváci. Vycestovat jako divák na závody do zahraničí se jen tak nedalo a doma zase měli Enge s Vojtěchem strašnou smůlu. Staré BMW 528i v Brně shořelo, 635CSi zase mělo defekt a kvůli němu havarovalo.
Zatímco ostatní mnichovské automobily ladily věhlasné firmy Schnitzer a Hartge, o tohle BMW se staral Pavel Smíšek. Motor ladil v kočárkárně v paneláku v Krči a stejně z něj dostal 308 koní.
Bohužel, problémem našich závodníků byly vždy finance a ani liberecký tým nebyl výjimkou. Pokud auto jelo, drželi se na špičce, ale při poruše měli problém. Peněz nebylo dost ani na všechny opravy, natož na preventivní výměny nejvíce namáhaných dílů, které prováděla konkurence. Proto o drahocenné body často přišli kvůli poruše. A když vše fungovalo, mohl start v cizině zamítnout nějaký špatně vyspaný bolševický kádrovák na Svazarmu.
Finanční limity byly neúprosné, ale dvoje stupně vítězů jim vynesly nabídky do zahraničních týmů. Enge zůstal u BMW a v roce 1986 se dostal do továrního týmu Linder Hartge a dařilo se mu bývalého parťáka porážet. Vojtěch dostal nabídky od BMW Würth Hartge i od Jaguaru TWR Toma Walkinshawa. Vybral si BMW, ale to byla asi chyba, 635CSi už na konkurenci nestačilo. Po brněnském závodě byl tým rozpuštěn a Vojtěch mířil do Mercedesu a pilotoval závodní 190E. Ani to mu nevyhovovalo a nakonec s Engem pilotovali zase stejné M3 E30, jenže zase v době, když už to auto nemělo na absolutní špičku. Vojtěch se tedy rozhodl svou kariéru ukončit. A auto samotné? To skončil v lánském muzeu, bylo důkladně zrenovováno a připomíná slavnou historii okruhových závodů u nás.
Foto: ETCC, Formule, Autokaleidoskop, Foltýn, Motorkáři, starší článek na Garáži
