V Maluchu jsem si pokaždé připadal jako obr, protože působí spíš jako hračka, než jako skutečné auto. Fiat s ním v roce 1972 nahradil legendární původní pětistovku a vyráběl jej do roku 1980 (to přišel na trh s geniální malou Pandou, ale o té někdy jindy). Kariéra 126 ale neskončila, od roku 1973 se totiž rodil automobil v licenci v polských Tychách a vydržel tam až do roku 2000.
Já si poprvé vyzkoušel model 126P BIS, který se začal vyrábět v roce 1988 s vodou chlazeným motorem Lancia 0,7 a výklopnými dveřmi v zádi. Poláci měli oranžové blinkry, vyšší podvozek na horší silnice v Polsku a jinou masku. Celkem naši severní sousedé vyrobili přes 4,5 milionu aut a mezi nimi i tento červený, kterému Marek říká Zbygniew. Dal mu šachovnicový polep střechy a přídavné světlomety. Vlastně se mi auto tvarem vždy líbilo, jen je hrozně maličké.
A lepší to není ani uvnitř, kam se vejdu horko těžko a přemýšlím, jak se sem skládá Marek. Jako kdybych neseděl na sedačce, ale v podřepu. Volant mám i tak mezi koleny a řadím až někde v osobní bublině spolujezdce. I přesto je prý Maluch takový antikoncepční, některé věci jsou v něm prostě nemožné. Když se otočím, vidím zadní sedadla, ale popisovat na nich prostor je nemožné. Žádný tam není a já se tam nemám šanci vejít. Zavazadlový prostor nad motorem také moc věcí nepobere a pod přední kapotou je spíš místo na povinnou výbavu. V autě máte ale vše po ruce a zadní okno si snad můžete otřít, aniž byste museli vstávat ze sedadla.
Marek sháněl Malucha dlouho, a nakonec neodolal právě tomuhle vodouchovi, i když jej musel trochu zrenovovat a opravit. Teď ale jde o hodně spolehlivé autíčko, které mu na srazech dělá radost. Mě už menší, protože je mi v něm hrozné horko. To byl ale mohly vyřešit Petrovo Maluchy, které oba vyvětrají posádku až dost. První červený je originální kabriolet 126P Bosmal Cabrio (nejmenší čtyřmístné kabrio na světě) na krásných kolech Borbet a druhý zelený je volnočasová verze ze stavebnice Wadera.
Bosmalů se prodalo asi 500 a jelikož stál dvojnásobek ceny klasického fiátku, mířil spí na export. Má vyšší vyztužené prahy, ochranný oblouk a vyztužený rám čelního skla. Pod volantem se těžko podendavá noha a sedačky považovali Poláci za sportovní, ale jde vlastně jen o kus látky natažený na trubkách. Předchozí majitel nalepil na palubku dřevěný dekor, ale to v malém levném autě vypadá spíš komicky.
Ještě větší rarita je Wadera – pokus o plážové vozítko. Jméno má podle alfa samice ve vlčí smečce, technika pod laminátovou karoserií je také z Fiátku. Nejprve firma prodávala hotová auta, pak se nabízely kity na přestavbu. Polák si vzal kladivo a vodku, zavřel se na podzim do garáže a na jaře vyjel přihlásit svou novou beach buggy. Přihlásit takové auto u nás je nemožné, takže Wadera se musela dovézt s platnými papíry ze zahraničí. Jinak je to jak moderní SUV – platforma z osobáku, pohon jen jedné nápravy a malý motor. A je to starší kabrio, než Range Rover Evoque, jen nevyniká přílišnou tuhostí karoserie. Jelikož je motor vzadu, tak na masce nejsou díry, ale jen černé samolepky. Světla vzadu jsou z Fiesty, ty původní se totiž nedají použít.
Jízdně je s Fiátky docela švanda, to jim nelze upřít. S koncepcí vše vzadu mají slušnou trakci, jsou lehké a čitelné, takže je sranda s nimi jezdit pořád pod plynem. BIS se sedmistovkou má jen 25 koní a 47 Nm a když si odpustíte vydatnou snídani, dost autu ulehčíte práci. Prý umí jet i přes stovku, ale to byste potřebovali hodně času a dlouhou svažující se rovinku. U kabria je navzdory menšímu motoru udaný vyšší výkon 30 koní, má ale karburátor Weber a docela hezký zvuk, který doplňuje zvonění cvočků od střechy.
Kabriolet dostal kotoučové brzdy z Itálie a hřebenové řízení z modernější verze 126P ELX, takže jezdí vážně příjemně. Jen když začne silnice klouzat, je Maluch prý docela záludný. Ale kdo by s ním dneska (s kabriolete obzvlášť) jezdil na náledí, že? Wadera je na tom ještě vrtkavější, protože je ještě víc přetížená na zadní nápravě. Zatímco u Malucha je vpředu, tak Wadera má přední část napevno, bez kufru a rezerva je na speciálním rámu vzadu. Na kluzku je prý ještě vypečenější, ale v létě mi to moc nevadí. Tohle auto je stejně spíš o takové pohodové rozpustilé vyjížďce než na nějaké ostré sprintování. Motor je u Wadery slyšet nejvíc, protože není nijak odhlučněn.
Ano, objektivně má Maluch spoustu problémů. Jenže dají se youngtimery hodnotit objektivně? Asi ne, takže u pšonka je důležitější, že vám instantně vyvolá dobrou náladu, i když je na tom autě dost věcí vlastně špatně. Ale třeba to není zas takový nedostatek, protože Maluch je jen takový instantní tvůrce dobré nálady a ani vás nezruinuje, protože má příjemnou spotřebu. A zábavné youngtimery máme rádi.
Malucha BIS mi půjčili Veteráni na Truc a blog Zpátečka.cz. Waderu a Bosmala zase Technické muzeum v Liberci a nafotila je Mikka.
