Za prvé, Alfa Romeo 4C je fantastické auto a i když možná níže najdete nějakou kritiku, tak vždy takovou, kterou bych ochotně zkousnul. Vždyť vypadá tak báječně, líbí se mi každá křivka, každý otvor a i ty boule na střeše. Když si odmyslím ta přední světla, připomíná mi to závodní speciály z šedesátých let. A stejně jako u nich, i u 4C má každý tvar svůj důvod.
Uvnitř to Alfa trochu podcenila. Ty plasty, to rádio, za tyhle peníze? Ale jakmile nastartujete, už si na takové podružné nedostatky ani nevzpomenete. To si spíš vybavím, jak jsem se musel přehoupnout přes vysoký práh. Teď už sedím v naprosto ideální pozici a poprvé si říkám, že má v nějakém autě smysl zploštělý volant.
A pak je tu další papírový neduh – přeplňovaný čtyřválec 1743 ccm. Ano, žádný dvanáctiválec nebo alespoň šestiválec, žádný třílitr. Ale tak má 240 v 6000 otáčkách, neodepisujte ho hned a dejte mu šanci. Třeba už jen proto, jak nádherně zní v jakýchkoliv otáčkách. A alespoň nepotřebujete k životu to divné pochybné rádio. Automatický šestikvalt se volí tlačítky, ale řadit si můžete pádly pod volantem. Hmotnost hledali konstruktéři kde se dalo a tak jen 38 % připadá na přední nápravu. To všechno dohromady dělá z 4C dost ovladatelné a čitelné auto, které si rádo nechá říct plynem a klidně ten zadek hodí do zatáčky napřed. Auto je krásně tuhé a předvídatelné, takže z podobné situace vůbec nemám stres.
Jen při té tvrdosti nesmíte očekávat pohodlné GT, to Alfa 4C fakt není. Je to fakt sportovní auto, hbité a obratné v zatáčkách, syrové, skoro až motokárové chování a citlivé reakce. Řízení je čisté a díky lehké přední části ani nepotřebujete posilovač. Brzdy Brembo jsou naladěné krásně akorát a tak se rychle dostanu do režimu, že si s autem dost dovoluji. Zvlášť v režimu DNA Dynamic je to parádní svezení. Přenastavení charakteristiky tlumičů a ostřejší reakce jsou fakt znát. Kdybych si troufl, mohl bych zkusit ještě Sport s vypnutou stabilizací.
Čeho si na Alfě Romeo cením, to je fakt, že na to měla koule. V dnešní době postavila něco, co silně připomíná sporťáky ze staré školy (snad až na ten motor) a co se tak geniálně řídí. Typ 4C je krásným důkaze pro tvrzení, že pořád existují skvělá auta a pořád nemáme důvod lámat na automobilovým průmyslem hůl. Dokud ale budou vznikat takováto auta, která vás za volantem udělají opravdu šťastné, není důvod vše zatracovat. Takže vážně díky, milá Alfa Romeo.
Asi méně nadšený a víc objektivní text jste mohli najít na Garáži, fotky pořídil David Rajdl.
