ARO je, nebo spíš bylo, nejstarší rumunskou automobilkou. Výroba začala s typem IMS-57, ale u nás je známý až typ M-461 (licenční GAZ 69). Nástupcem je řada 240 z roku 1970, vlastně na tu dobu a zemi vzniku za mne pohledný hranatý off-road. Já si vyzkoušel přímo modernizovaný typ 240, klasický třídvéřák s rezervou vzadu (existovaly ale i typy 241, 243, 244 a také větší 320, 324 a vlastně jich byla spousta). Má přední světla z Dacie 1300, zadní z předchozího modelu a rezervu na zadku.
Interiér je spartánský a jednoduchý, nastupuje se ale snadno díky dveřím otevíratelným prakticky do kolma a také je dobře vidět ven. Celkem je auto až osmimístné, dva sedí klasicky vpředu a šest na podélných lavicích vzadu. Před rozmary počasí je tady chrání laminátová nástavba, některá auta ale mají plátěnou střechu. A aby vypadalo ARO líp, má ochranné rámy a přídavná světla.
ARO postupně laborovalo s mnoha motory renomovaných značek, já měl ale štěstí na základní rumunský čtyřválec OHV s objemem 2,5 litru, výkonem 83 koní a krouťákem 157 Nm. Standardně pohání zadní kola na tuhé nápravě, ta přední, nezávisle zavěšená, můžu připojit manuálně. S volantem se docela peru, protože řízení jde hodně ztuha. ARO není pro slečinky a jezdit s ním není nijak příjemné. Jasně, teréňák není pro pohodlné cestování, ale tohle je očistec připomínající starý náklaďák. Přitom třeba Toyota i tehdy dokázala vyrobit příjemný Land Cruiser, jen Rumuni to asi nesvedli.
Manuální čtyřkvalt má dvojitou redukci, a i na silnici auto pustí jen na 120 km/h. Důležitější ale je, že auto projede mimo asfalt takřka cokoliv. Původní ARO byl model M461, vlastně jen licenční GAZ 69, který se dostal kamkoliv. Nástupnické ARO 240 muselo dokázat totéž, jinak by nemělo smysl jej vyrábět. Stačí jen počítat s delším zadním převisem a nebát se každého škrábance.
ARO přežívalo s modernizacemi až do roku 2006, pak automobilka definitivně zkrachovala. Moc jich už nejezdí, ale občas nějakou z těch hranatých škatulí ještě potkáte. Jejich řidiče vlastně obdivuji, protože jízda s ním není žádný med. Přesto doufám, že tenhle kousek od Retro-auta.cz nebyl jediný, který budu mít možnost řídit.
