Škoda Favorit byla autem, které se snažilo (a leckdy úspěšně) dohnat konkurenci i na západní polokouli. Přesto jej ale limitovaly některé dílčí nedostatky, za které mohl velmi rychlý vývoj a náběh výroby a také problémy centrálně řízeného hospodářství. Jedním z jeho mínusů byl i jediný použitý motor – kapalinou chlazený čtyřválec OHV o objemu 1,3 litru. Existovaly jen dvě varianty – 135 s výkonem 58 a 136 s výkonem 63 koní, které se dostaly i pod zadní kapoty staršího modelu. Ani po modernizaci a přechodu z karburátoru na jednobodové vstřikování se neměnil objem, ale jen výkon (54 a 68 koní).
Těch motorů pod kapotou mělo být víc, ale nakonec skončily jen ve fázi prototypu. První slepou uličkou byla jedenáctistovka s výkonem 52 koní, která se měla nabízet jako Favorit 115 S. Ideový předchůdce Fabie Junior měl velmi osekanou výbavu (postrádal třeba plato a zadní stahování oken, také přístrojovka byla jiná – viz. níže) a také slabší menší motor, což měla kompenzovat cena. Nakonec ale vedení automobilky usoudilo, že o takový model by příliš velký zájem nebyl.
Druhý pokus měl větší naději. Hranatý Favorit se měl dočkat velkého faceliftu, aby lépe odpovídal moderní době a také představám německého koncernu Volkswagen, který do české automobilky záhy po revoluci vstoupil. Modernizovaná verze měla už tehdy jisté jméno Felicia a počítalo se pro ní s větší nabídkou motorů. Nakonec opravdu dorazila Felicia, která byla rozsáhlou modernizací Favoritu a kromě základní třináctistovky dostala ještě koncernové motory 1.9 D a 1.6 MPI AEE. Druhý motor měl těžký litinový blok, výkon 75 koní a pocházel z nabídky pro Volkswageny Polo a Golf. S ním se ale původně vůbec nepočítalo.
Škoda naopak plánovala vlastní šestnáctistovku s označením 790.16. Celohliníkový motor měl moderní rozvod OHC, dvouventilovou hlavu, vícebodové vstřikování paliva a pětkrát uloženou klikovou hřídel. Přesný objem byl 1596 ccm. Výkon byl 100 koní, točivý moment zase 140 Nm. Kdo někdy měl možnost řídit Favorit nebo Felicii, jistě uzná, že s těmito hodnotami by bylo svezení ještě zajímavější. Navíc na tu dobu a zemi původu to nebyly špatné hodnoty. Při testování ve Formanu vážícím 950 kilogramů trvala akcelerace na stovku 10 sekund a maximální rychlost byla 200 km/h. Felicie měla mít aerodynamičtější karoserii, takže by jezdila ještě rychleji.
Ale bohužel, k ničemu takovému nakonec nedošlo. Zbyl nám tak jen v muzeu prototyp Formanu v červené metalíze, který má unikátní světla se čtyřmi kulatými parabolami (podobná světla měla akční edice TOP X. Blinkry jsou v nárazníku. Uvnitř je kožené čalounění, palubní počítač a nezávislé topení. To jsou věci, o kterých si mohli naši tátové nechat ve Favoritech jen zdát, ale Gerald Weber, člen tehdejšího představenstva, který s autem jezdil, měl zkrátka jiné možnosti.
Foto: Škoda, Auta 5P
