Je levný, dostupný, ale málo k vidění – Suzuki Swift Cabriolet. Pro mou generaci to v v osmnácti byla modla, kterou každý chtěl, ale málokdo na něj měl. Ale teď mi u CanoCar půjčili krásný kabriolet a já si mohl projížďku užít. Otevřený model vznikl až po modernizaci v roce 1992 a do Evropy se dovážel z Japonska. Chybí mu tedy střecha a má přepracovanou zadní část (kufr je menší o pouhých 11 litrů), nárazníky z verze GTi a litá kola. Zaujal mne i detail v podobě děleného A-sloupku, který se otevírá jen po zrcátko. Kabriolet ale moc nepřibral, váží jen 825 kg.
Kabriolety Suzuki stavělo na modelech GS s lepší výbavou – posilovačem, rádiem, mlhovkami, elektrickými okny a zrcátky. Za sedadly jsou šedé tvrdé plasty, které ukrývají střechu. Její složení ale není až tak jednoduché, jak je člověk zvyklý z běžného roadsteru. Například, než jsme přišli na to, že ty boční se nijak nevyklápějí, ale otáčejí do strany…
Pod kapotou je třináctistovka, ale nejde o ten ostrý stokoňový kousek z GTi 16V. Cabriu musí stačit osmiventil a jeho 68 koní. Maximálka je 160 km/h a pokoření stovky zabere 13 sekund. Co mi připomene ostrý model, to je ostré řízení, přesné řazení a dobře poskládané pedály. Podvozek s nezávisle zavěšenými koly sedí krásně a brzy si dovolíte se Swiftem hledat jeho limity. Není to na škodu, auto je komunikativní a dost hodné, aby vás za to nijak nepotrestalo. Jen se kabrio o trochu víc naklání než sportovní GTi. Není divu, kabriolet sice může jet svižněji, ale je spíš pro kochací příjemnou letní vyjížďku. Jeho výroba byla ukončena už v roce 1995, takže úplně často vidět v nabídce není. V roce 1993 stál 679 tisíc korun, tedy víc něž dvojnásobek tehdy nejdražší Škody – Formanu Solitaire. Dnes jsou ceny výrazně příjemnější. O něco víc byste našli tradičně na Garáži.
