Začněme chronologicky od řady 200. To byl pro švédskou značku dost typický model, který jí dostal do povědomí po celém světě. Na svezení se sedanem 240 GL jsme dostal pozvání od Roberta a prý přiveze i dalšího známého s kombíkem 240 GLE Estate. Názvy napovídají, že jde o pozdější modely (sedan je z roku 1990, kombík s lepší výbavou ještě o 3 roky mladší), starší by se jmenovaly 244 a 245 podle počtu dveří, ale od tohoto chytrého pojmenování bohužel automobilka upustila.
Já se o Volvo začal zajímat až poté, co jsem si z ABC slepil cestovní závoďák 240 Turbo a našel jeho fotky ve starých časopisech z dob, kdy tyhle krabice lítaly po starém brněnském okruhu. A teď, po mnoha letech u mne zastavuje Robert se sedanem na zlatých Keskinech a jedeme na místo srazu s méně nápadným kombíkem. Užívám si bohatý vnitřní prostor i na zadní řadě sedadel. Není tu sice přehršel odkládacích prostor, ale zase je výborně vidět ven a látková sedadla jsou opravdu pohodlná. Topení zabírá opravdu rychle a v kombíku se prý dá i krásně spát.
Zvědavý ale jsem na jízdu s klasickou koncepcí a se silným čtyřválcem o objemu 2,3 litru a s krásným zvukem. Se vstřikováním už z něj Švédi vydolovali 114 koní a 184 Nm (tak akorát na 1,3 tuny), počítat ale musíte se spotřebou přes deset litrů. Zatímco v kombi si řadím manuálně, sedan má automat ZF. Zážitky trochu tlumí odtažitější řízení bez vůlí. Připadám si vážně jako ve starším autě z osmdesátek, ale konstrukčně je to vlastně v pořádku, tahle Volva jsou mladá jen papírově. Jízda je ale dost příjemná a pohodlná, a také tichá. Kotoučové brzdy zpomalí auto dost dobře.
Volvo mělo skončit mnohem dřív a měly jej nahradit modely 740, 760 a kupé 780. Jenže nenahradily, dvoustovky se vyráběly dál a svého neoficiálního nástupce přežily. Loučily se až v době, kdy z pásů sjížděl jeho nástupce 940/960 a tak se za nástupce považuje spíš až typ 850. Z necelých tří milionů ojetin, které moc nereznou, tak máte slušný výběr už za ceny od sto tisíc.
No a já se ve vyprávění posunu k nezničitelnému modelu 740 GL, protože jsem měl možnost řídit hned dva exempláře a jeden si i nafotit. Pro mne jde asi o nejtypičtější model, protože jsem měl hodně angličáků tohoto typu. A jelikož Volvo dobře vzdoruje korozi, není tak výjimečné nějaké potkat. U nás častěji až ve verzi po faceliftu z roku 1990 (to je i toto konkrétní), kterému čeští volvisté přezdívají „bushovka“. Bodyguardi prezidenta USA Bushe staršího totiž v Praze v roce 1991 jezdili právě těmito Volvy.
Hranatá sedmistovka nebyla moc aerodynamická, ale posádku stejně spíš zajímal pohodlný a prostorný interiér. Už tehdy mělo Volvo navíc otvor v loketce na dlouhé předměty (zdravím do Coventry, kvůli vám nemám kde vozit lyže!) Výbava záležela na tom, jak moc jste utráceli, což původní majitel tohoto auta nedělal. Takže máme k dispozici jen výhřev a tu typickou osmdesátkovou vůni interiéru. Motor je také o objemu 2,3 litru a z jízdy mi utkvělo hlavně to, jak samozřejmě působí jeho síla a jak nenuceně dokáže sedmistovka jet rychle.
Změnu ohledně motoru mi nachystal až výše zmíněný kamarád Robert, který mi půjčil na chvíli kombík 940, nástupce řady 700. Ten jeho totiž poháněl turbodiesel o objemu 2,4 litru. A měl na ní původně i ta kola Keskin KT1, která teď zdobí sedan 240 GL. Je to ale tunu a půl těžký kombík, takže má kufr s objemem přes 2 metry krychlové a velmi kvalitní interiér. S pohodlným interiérem už vás otravovat nebudu, zkusím si raději vzpomenout, jak devítistovka jela.
Kromě čtyřválcových modelů 940 nabízeli Švédi zase i šestiválce 960. Tedy, tohle je taky šestiválec, ale diesely dostaly prostě nižší číslo. Konkrétní Volvo má 110 koní a 205 Nm a hezky postaru naftově klape. A klapat bude asi navždy, auto je spolehlivé a s pětikvaltem se s ním bude jezdit příjemně. Líbí se mi výborné manévrovací schopnosti a nízká spotřeba, ale youngtimer má budit i emoce, takže bych raději stejně sáhl po benzínu. I tak je ale tohle Volvo stejné, jako sourozenci – spolehlivé, bytelné, robustní, zajímavé a pohodlné i pro rodinný výlet. Pro někoho je to prostě ideální volba.
Volvo 940 se rozloučilo v roce 1994, 960 se o dva roky později přejmenovala na S90 a V90. Asi jste už dříve narazili i na delší články na Garáži, test modelů 240 najdete tady a 740 tady. Fotky dvoustovek a devítistovky pro mne udělal Roon Photography, sedmistovku vyfotila Mikka.
