Letmým pohledem byste si Dyane s kachnou 2CV klidně spletli, ale je vážně vychytanější. Například je to hatchback s výklopnou zadní stěnou a lepším přístupem do zavazadelníku. Z původně zamýšleného nástupnictví zamířila Dyane spíš mezi kachnu a ještě větší typ Ami jako konkurent Renaultu 4, vývoj připravovala automobilka Panhard a dostala i užitkovou verzi Acadiane. Já si vyzkoušel Dyane 6 se silnějším motorem M4 z typu Ami a s datem 1978 v techničáku.
Je to sice malé auto, ale uvnitř až překvapivě prostorné a velmi jednoduché. Sedadla jsou pohodlná, pásy ale najdete jen vpředu. A dají se vyndat, kdybyste si chtěli udělat piknik. Střecha je z větší části otevírací, takže v létě je tohle auto parádní. A vůbec vás netrápí, že je tady dvouválcová šestistovka s výkonem jen 32 koní a maximálkou 121 km/h, ale to není na auto vážící jen 594 kg málo. Má ale moc hezký charakteristický zvuk a čtyřkvalt s řazením na palubce.
Jelikož je podvozek prakticky stejný, tak Dyane i stejně houpavě jezdí a stejně se naklání v zatáčkách. Dokonce tak moc, že můžete bočním okénkem zkoumat strukturu asfaltky, ale přesto je auto pořád na všech čtyřech kolech a nepřevrátí se. Vlastně je to ohromná zábava v úžasně pohodlném autě, které je i spolehlivé. Přesto jej nakonec ikonická kachna 2CV přežila. A přežil jej i ten zmíněný hlavní konkurent Renault 4, na který bych si mohl také zavzpomínat.
Renault uvedl čtyřku až v roce 1961 a vydržela ve výrobním programu 31 let, v dalších zemích dokonce 33. A pro značku šlo o důležitý model – první předokolku v jejím portfoliu. Nahradila želvičku 4CV a vyráběla se dlouhá léta s nástupnickým Renaultem 5. Sourozenec Renault 3 byl levnou verzí, neprodával se ale nijak dlouho. Já měl štěstí a vyzkoušel si top model GTL s šedou maskou, nárazníky a lištami na bocích v krásné žluté barvě.
Čtyřka má prostorný interiér, hodně prosvětlený a s dobrým výhledem ven a slušným kufrem. Líbí se mi otevírací střecha, posuvná skla i kostkované čalounění. Pod kapotou je tak malý motor, že se tam vešla i povinná výbava. Řazení vede do palubky, ale na polohu kulisy si rychle zvyknete. Jde vlastně o běžné háčko.
Čtyřka má poněkud překvapivě karoserii na rámu, což způsobuje její robustnost. Motoricky začínala s šestistovkou, ale GTL už pohání jedenáctistovka. Poznáte to podle RZ na nárazníku, protože kvůli většímu chladiči a masce už se nevešla na přední čelo. Odpružení zajišťují torzní tyče, vpředu podélně a vzadu napříč, takže se liší pravý a levý rozvor kol. Auto je houpavé, velmi pohodlné a také se výrazně naklání, jako kachna. Slušná světlá výška si poradí i v lehčím terénu.
Stejně jako u Citroënu 2CV, tak i u čtyřky jí nedokázal nástupnický Renault 5 zcela nahradit a vyráběl se souběžně. Poslední čtyřky sjely z výrobních linek v roce 1992 v edici Bye-bye a místo nich se objevilo Twingo. Takže co myslíte, který z těchto skoro kachen byste si koupili raději? Nebo byste (jako já) stejně skončili s 2CV?
Dyane má dnes i chvilku slávi na Garáži.
