Poprvé to byl šestiválcový faceliftovaný model SL320 z roku 1997. I ten stál na zkrácené platformě W124 a měl líbivé křivky od Bruna Sacco. Elektricky ovládaná střecha už se sklápí a odhaluje krásy elegantního auta a líbivých kolech AMG. Stejně si můžete vyklopit i ochranný oblouk. Hezčí je ale SL bez něj s těmi dotaženými elegantními tvary. Vedle něj vypadal předchozí R107 jako veterán skoro hned.
Samozřejmě musel mít Mercedes luxusní výbavu, i v modelu SL. Takže ano, klima, kůže, elekrika a velmi často pravé dřevo. Líbí se mi sound systém Bose a paměť nastavení sedadel. Je krása užít si Benz z doby, kdy Mercedes neuměl dělat kompromisy. Navíc sedím krásně nízko v prakticky dvoumístném interiéru. Někdy sice vzadu sedadla jsou, ale sedět se na nich vážně nedá. Palubka je dost hranatá, ale její ergonomie je zvládnutá na jedničku. Skládání střechy trvá 30 sekund.
Podíváme se tedy na techniku. SL320 má pod kapotou šestiválec 3.2 se čtyřiadvaceti ventily a výkonem 230 koní. Hned dvakrát jsem si ale vyzkoušel i nejspolehlivější SL500, jeden zelený a jeden stříbrný kousek. Ten už má pod kapotou tak nádherně znějící osmiválec, že si ani v jednom autě nezapnu rádio. Pětilitr M119 má 321 koní a našel uplatnění v mnoha modelech. Škoda, že jej schovali pod velký plastový kryt, takže se ani nepokochám. Zvuk má ale fantastický. Osmiválec se ale standardně nabízel jen s pětistupňovým manuálem.
Auto je krásně obratné i v úzkých uličkách, ale pohodlné a tiché i na dálnicích. Ani na okreskách ale není nejhorší a adaptivní podvozek dokáže odfiltrovat spoustu hrbolů a nerovností. Přitom má jen minimální náklony, takže by se dokázal chovat i sportovně. Ale nějak nemám potřebu v něm vůbec jet rychle, jen tak klidně plout krajinou a vychutnávat si kvalitní svezení. Dokud jsem se nesvezl, nechápal jsem, proč by se mi tenhle drahý lék na krizi středního věku měl vůbec líbit. Jenže budiž mi nyní odpuštěno, je to prostě senzační auto.
Černý šestiválec nafotila Mikka, s osmiválci jste se nejspíš setkali na Garáži.
