Kdysi jsem jen s první Octavií RS a za tak navíc nad normální mi nepřišla. Pak jsem jel třetí generací, která v benzínu konečně uměla navodit dojem sportovně naladěného auta, v naftové šlo vlastně jen o výbavu. A teď konečně uvidím, jaká je druhá generace, také v benzínové verzi. Líbí se mi, že si vyzkouším model před faceliftem, který je prostě hezčí. Interiér je tradičně dobře zvládnutý a na rozdíl od jedničky si už může někdo sednout i dozadu. Navíc nepostrádá dekorace z hliníku, alcantaru a další „sportovní“ propriety.
První RS mělo techniku z Golfu GTI, tedy osmnáctistovku s Turbem, tady je dvoulitr TFSI s výkonem 200 koní a krouťákem 280 Nm. Motor umí být krásně tichý, ale v otáčkách se projeví a nabízí hezký zvuk. Také zátah je docela fajn. Na výběr bylo DSG, ale já si vyzkouším šestistupňový manuál, takže verzi, co dá stovku za 7,5 sekundy a jede až 238 km/h (Combi je o chlup pomalejší než liftback). Neumí sice zarazit do sedačky, ale rychle jet umí. Ovšem také pak nejede za šest, ale spíš za deset (a tankujete devadesát osmičku). Větší lakované brzdiče se ovšem s chutí zakusují do kotoučů, ovšem někdy vadnou, takže je majitelé často mění.
Podvozek se naladěním docela povedl, je tak akorát mezi komfortem a trochu tužším nastavením pro potlačení výrazných náklonů v zatáčkách. Na nerovnostech ale může dlouhá těžká záď znervóznět a začít odskakovat. Řazení jde zlehka, řízení také a to možná až moc. Kvůli tomu nemám od volantu tolik zpětné vazby, kolik bych si představoval u skutečně sportovní verze. Ale nepříjemné svezení to opravdu není.
O Octavce jsem psal i na Garáži.
