Pokud chcete jakékoliv auto, je prý odpovědí Miata. No, pokud chcete dvoumístný roadster, zní to dost věrohodně, ale Miata měla dlouho vážnou konkurenci – Toyotu MR2. Japonský rival měl ostřejší koncepci s motorem uprostřed a dlouho byl brán za auto pro zkušenější řidiče. Ostatně druhá generace mne vážně vyškolila a i když si o tom zatím nikde nepřečtete, protože jsme ještě neudělali fotky, výhledově se na její recenzi také chystám.
K třetí generaci W30 jsem proto přistupoval s respektem, ale ta je výrazně hodnější. Toyota jí začala vyrábět v roce 2000 a poprvé to nebyla targa, ale skutečný roadster. Záměrem Harunori Shiratoriho bylo, aby bylo auto zábavné a dobře se řídilo. Design odpovídal tehdejšímu směru značky, ale mně moc nesedí. Auto má ale kola v rozích a velké nasávače na boku, jeden kousek z mnou řízených měl i doplňky TTE a vlastně mu to ve veselé žluté barvě slušelo.
Místa je uvnitř dostatek, sedí se v dobře tvarovaných sedadlech nízko nad podlahou. Možná bych si zvyknul dokonce rychleji než v Miatě, protože ergonomie je povedenější. Spoustu dílů převzala MR2 od ostatních Toyot, přesto něco je jinak. Například největší zavazadlový prostor, který tvoří uzamykatelné schránky za sedadly. Do těch se dělaly na míru šité batohy. Zatímco předchůdce měl ještě kufr za motorem v zadním převisu, třetí eMeRa o něj přišla. Pod přední kapotou je jen rezerva a výbava, nic víc se tam nevejde.
Vzadu je totiž osmnáctistovka VVT-i s výkonem 140 koní a krouťákem 172 Nm. Toyota je na stovce za 7,9 sekundy a umí jet až 210 km/h. Pro fanoušky to bylo málo, předchůdce měl přece dvoulitr! Řada lidí tak MR2 rádo přestavuje a používá motory 1ZZ a 2ZZ z Celicy. Sériová MR2 totiž nemá tu výbušnou povahu a syrovost předchozí generace. Do otáček se motoru tolik nechce a celkově jako kdyby MR2 trochu vyměkla.
Pětistupňový manuál má velmi přesné a krátké dráhy. V modré MR2 šel hladce, ve žluté mi kladl trochu odpor. Řízení je čisté, přesné a bez prodlevy a vlastně mi na celé Toyotě přijde úplně nejlepší. Pocitově mi připadá, že jedu pomaleji než v reálu. V tom Toyota trochu klame tělem a s dlouhým rozvorem je hodnější nechá jet rychle skoro kohokoliv, nebo aspoň kohokoliv pokorného.
Říká se, že Toyoty naznají, co je servis. Bohužel, o MR2 to tak úplně neplatí. Motor nemá moc dobrou pověst a prý ujede jen 200 tisíc kilometrů než potřebuje repasi. Navíc trpí na spotřebu oleje. V roce 2007 jej Toyota zařízla a nástupce neuvedla. Je to škoda, protože vedle GT86 by se otevřený model coby konkurent Miaty asi ještě uživil. A MR2 je výborná – lehká, s dobře rozloženou hmotností a velmi zábavná. A to ještě majiteli každý tvrdí, že když má to Porsche… Ano, prý MR2 někomu připomíná Boxster. Ale to vlastně také není chyba.
