Já to tedy zkusím ve vzpomínání vzít od nejstaršího modelu, ale nejčerstvějšího zážitku. Tedy nejstaršího z těch vyzkoušených, což je sedmá generace. Ta šestá sice také existuje jako Type R, ale v Evropě jí nemáte příliš často šanci potkat. My jsme se dočkali až v roce 2000 u sedmé generace, která byla prostornější a větší. Ostrá verze se nabízela jen u třídveřové varianty a zdobí jí sedmnáctky, hezčí nárazníky a pár log.
Uvnitř je poměrně povedený interiér, jen některé plasty by mohly být lepší. Potěší ale skvělá přední sedadla nabízející dobrou pozici. Jen už sedíte zase o něco výš, ale to je u Civiců normální. Každá generace posune váš zadek o pár mm nahoru. Řadička je kousek od volantu OMP, což je praktické, ale připomíná to spíš SUV. Škoda té kovové hlavice, to fakt praktické není vůbec. Přehledným budíkům ale sluší bílý podklad, na hliníkových pedálech se dobře tancuje. A nechybí plaketka s pořadovým číslem, protože produkce sedmičky v ostré verzi byla limitovaná.
Tajpár byl naštěstí bez velkého tuningu a tak má dvoulitr i-VTEC K20A2 sériové parametry (200 koní v 7800 otáčkách) a je tu i sériový šestikvalt. Nesmíte se bát točit, hlavně nad 6000, kde se přepne vačka. Sice je pak auto dost hlasité, ale k ostrému hatchi se to hodí. Změnou je tlumič záklonu motoru, kvůli kterému cítíte v interiéru víc vibrací a je i víc slyšet, jenže to zlepšilo reakce. Nápravy jsou na polyuretanech, všechna kola jsou nezávisle zavěšená. Civic tedy na silnici funguje báječně, limitem je jen vyšší těžiště. Podvozek je vyměněný za XYZ a v plánu jsou i stavitelná zadní ramena. Už teď je sice tužší, ale tak akorát na okreskové hrátky. A těm se oddávám i na mokru, byť s respektem k semislickům Federal 595RS.
Civic vyniká přesný a citlivým řízením, posilovač přizpůsobující se aktuální rychlosti jej nijak nezkresluje. Jen při pomalém manévrování na parkovišti působí auto přeposilovaně, jinak ale funguje skvěle. Brzdové destičky Ferodo (vpředu) a EBC (vzadu) se do kotoučů EBC zakusují opravdu s chutí a pomáhá jim k tomu i kapalina Millers v pancéřových hadicích Hell.
Sedmičku nahradilo UFO a tím jsem v ostré verzi nikdy nejel. I v té obyčejné s benzínovou osmnáctistovkou patřil ve své době k jedněm z nejzábavnějších „normálníh“ aut. Posunu se tedy až k devítce ve verzi Type R. S tou Honda vzbudila emoce, zajela rekord na Ringu a vytvořila dost šílený vzhled, jen bohužel do sériové výroby nedotáhla světla přímo ve spojleru, které ve tmě vypadaly jako čertovské svítící rohy. Ale čert je vem, hlavně když Civic dobře pojede.
Na začátek to nebylo špatné, když jsem dostal krásně modrý exemplář k dispozici. Design následuje osmičkové UFO, je ale méně rafinovaný a levnější na výrobu. Type R ale vypadá jak z filmu o tuningu, tolik doplňků na ní Honda navěsila. A nenechala toho ani uvnitř, kde jsou rudá sedadla s dokonalým tvarem, bílé a rudě podsvícené (v režimu R+) budíky. Pozice za volantem je skvělá.
Co mne nadchlo hned, to je řazení v přesných a kraťoučkých drahách. Vadí mi na tom jen celokovová hlavice, to fakt nemám moc rád. Stisknu tlačítko a radši proberu k životu oturbený dvoulitr se stádem 310 koní a krouťákem 400 Nm. Rychle se ohřeje a můžu začít zkoušet, co tahle samurajská katana umí. Řazení už jsme vychválil, bylo by ale polovičaté, kdyby nebyly senzačně poskládané i pedály, na kterých se tancuje jedna radost. Ale nechce to řadit moc brzo, jen nechte ty postupně se rozsvěcující se diody doběhnout až do konce. Sice se pak tlemíte za volantem jako idiot, ale je vám to fuk.
Adaptivní podvozek si také nezaslouží kritiku a funguje skvěle i na českých hrbolech. Auto prakticky neodskakuje a samosvor nenechá kolo ani jednou prohrábnout. A klidně si dupnu před zatáčkou ostře i na čtyřpístková Bremba, Civic se ani pak nezachová zrádně. Stovka za 5,7 sekundy a maximálka 270 km/h jsou ale až skoro moc. Na silnici, kde to znám a běžně jezdím dálničním tempem jsem se ve 150 teprve přestával nudit. Takže když jsem Civica vracel, třásly se mi strašným způsobem ruce z toho návalu adrenalinu. A mám Civic radši než Mégane R. S.
No a pak je tu současná desátá generace. S tou jsme se svezl jen krátce a musím říct, že je mnohem pohodlnější a také tišší v běžném provozu. Také design se víc umírnil, auto už nepůsobí tak mimozemsky a nabízí i praktičtější a větší prostor uvnitř. Z evropské nabídky se totiž vytratil větší model Accord a tak je třeba, aby Civic trochu narostl. V ostré verzi Type R ale pořád patří mezi extrémně rychlé ostré hatchbacky. Jen už zkrátka působí zase o trošku víc odcizeně. Zkrátka starší Type R jsou takové živočišnější, nové zase příjemnější pro každý den. To ale není jen trend Hondy, ale vlastně všech výrobců.
Článek o sedmém Type R najdete ode dneška i na Garáži.
