Trackday v Písku a Lotus Elise

Před chvíli jsem se vrátil, ještě teď toho mám plnou hlavu. Osprchoval jsem se, najedl, nalil si pivo a už píšu tyto řádky. Dnes proběhl další trackday, kterého jsem se účastnil, tentokrát na okruhu v Písku. Že mám tento kus asfaltu uprostřed lesa fakt rád, jste se již mohli dočíst, ale dnes to fakt všechno vyšlo. Jezdil jsem až odpolední jízdy, takže většina těch aut, která jsou odpovědí na všechno, již po dopoledních jízdách odjela, takže provoz byl menší.

   Sice bylo krásné počasí, něco kolem dvaceti stupňů, nicméně asfalt se na slunci stejně velmi ochotně zahříval, takže po pár prvních kolech následovalo klasické upouštění pneumatik. I tak se mi ale podařilo svůj poslední čas o dost zlepšit (díky pneumatikám), ale po několika kolech už toho stejně začínaly mít dost. Jenže s nadcházejícím podvečerem se trať dostávala čím dál víc do stínu a gumy začaly fungovat čím dál lépe a tak i časy začaly lézt dolů. Nakonec někdy v půl šesté jsem zajel best lap, a je to o 4 vteřiny lepší, než posledně – AD08r fakt fungovaly :-D. A navíc díky nově namontovanému chladiči oleje jsem mohl jezdit, jak dlouho jsem chtěl…teplota byla stále konstantní. Na trati mimo jiné jezdil i chlápek s krásným novým exemplářem Alpine A110 – snažil jsem se ho chvíli držet zde J. Fakt moc krásný povoz. Můj best lap je tady.

   Jenže v areálu i na trati se taky ukázal pán s novým Lotusem Elise 250 Cup. Ti, co mě znají, ví, že jakákoli Eliška si vždy získá mojí pozornost. Tak jsem se šel podívat, trochu si poslintal, majiteli jsem to pochválil a nesměle zkusil poprosit, jestli by mě v tom nesvezl. Že prý není problém, tak mě svezl, já pak svezl jeho, slovo dalo slovo a najednou jsem měl v ruce klíčky od Lotusu.

   Sundaváme plátěnou targu (protože jsem o to slušně poprosil, neb Eliška má velmi masivní a vysoké prachy a s mojí postavou bych do toho asi nevlezl) a ortopedicko-akrobatickými pohyby se soukám do interiéru. Matně si vzpomínám na Caterham – do toho se lezlo podobně, jen ve všem ještě trochu hůř. Nicméně zapadnu, skořepinové sedačky mají polstrování jen, aby se neřeklo, a volant je jen o malinko větší, než ten, se kterým jsem hrál na Playstationu. Interiér je neskutečně spartánský. Žádná klimatizace, žádné rádio, žádné koberce, zato nádherně odhalená kulisa řazení, jejíž dráhy jsou tak krátké, že to snad ani není možné. Najíždím na trať. Spojka má asi dvoucentimetrový chod, takže funguje systémem on/off, ale dá se to bez problému zvládnout.

   První kolo seznamka a zahřívání. Ale i tak, to řazení, zpětná vazba, tuhost, žádný posilovač řízení ani brzd, je to naprosto jiný zážitek. Postupně přidávám. Stejně jako v MR2, taky i u Lotusu čím rychleji jedete, tím více začíná auto fungovat. Řízení už skoro ani nepůsobí jako bez posilovače, zato je neskutečně upovídané. V miniaturním volantu je tolik informací, že by se dalo jet i po slepu. Celé auto pohání kompresorová jedna-osmička od Toyoty (2ZR-FE), známá z ostrého Yarisu GRMN. Má krásných 250 koní, které si s váhou nějakých 880kg poradí náramně. Má dost síly naprosto kdykoli, ale i krásnou výkonovou špičku za pěti tisíci. Po pár kolech už se přistihuji, že tomu celkem nakládám, tak se raději ptám majitele, jestli v pohodě – jen přikyvuje. Tak jedu dál a ještě trochu rychleji. Bože to auto je boží. Jak jede, jak zatáčí, to řazení, ty meziplyny, jak to drží, ta tuhost…pokud někdo stále hledal definici opravdového sportovního auta, už hledat nemusí – je to Lotus Elise 250 Cup. S pohodlím je to skoro na úrovni Caterhamu. Leze a vylézá se z něj obtížně, sedačky jsou tvrdé, podvozek ještě tvrdší, jenže jak ono to celé funguje. Kdyby mě nezastavila soudnost a ohleduplnost k majiteli, tak tam kroužím ještě teď. Motor má příjemný hluboký zvuk, ale při přeřazení nebo ubrání plynu zbytečně neprdí a nepráská (jak to mají dnešní auta ve zvyku…). Není sice tak charakterní jako Krabův 2ZZ, ale osobitost mu nechybí a točit ho je radost. V kombinaci s tím ultrakrátkým řazením s otevřenou kulisou, výtečně vyladěným podvozkem a bez jakýchkoli asistentů se jedná o opravdu naprosto ryzí řidičský zážitek. Tečka. Jsou rychlejší auta, hlasitější, výstřednější, ale toto je opravdu celek dotažený k dokonalosti. Vše do sebe perfektně zapadá a funguje jedno s druhým. Pravé sportovní náčiní. Tak mě tak napadlo, jak asi jede ten Exige s tím šestiválcem. Jestli je celé auto taky takto vyladěné, tak to musí být peklo. Tímto ještě jednou majiteli mnohokrát děkuji. Byla to naprosto úžasná zkušenost.

   Pak sedám zase do dvojí MRky a hned si připadám jako v cestovním kočáře. Pohodlné sedačky, posilovač řízení i brzd…i tak mě hrozně baví, ale ten Lotus je prostě ještě o level jinde. Ve všem. Tak alespoň značně namotivován dávám ten svůj best lap a pomalu mířím k domovu plný dojmů. Ti Britové fakt umí.

   No byl to opravdu senzační den, spousta ježdění po trati, skoro ideální podmínky a k tomu všemu to svezení v Elise. No nic, dopíjím pivo a asi si půjdu lehnout. Mám toho dost, ale toto jsou přesně ty dny, pro které stojí za to žít. Tak ať jich všichni zažijete co nejvíc.