Praga UV80 vznikla v divokých devadesátkách částečně jako český Unimog, částečně jako nástupce legendární V3S. Vývoj ale běžel už od roku 1985, první prototypy byly na zkráceném podvozku V3S a s kabinami Avia. Další prototypy stavěly Roudnické strojírny a podle prototypů pak stavěly vlastní nákladní automobily ROSS Viza. V roce 1992 se ale představila poprvé sériová Praga UV80 s portálovými nápravami, třemi délkami rozvoru a uzávěrkami diferenciálu.
Kabina vypadá, jak kdyby si jí někdo vyrobil doma na dvoře. V létě funguje jak skleník a není ani moc hezká, ani moc kvalitně vyrobená. Ta velká okna ale zajistí skvělý výhled ven do všech směrů. To spolu s posilovačem usnadňuje manévrování.
Tuhé nápravy a vinuté pružiny znamenají, že je Praga až překvapivě pohodlná v terénu. Jinak je to vlastně docela hlučné a pomalé auto s maximálkou 90 km/h, tato dokonce jen 70 km/h. Je to kvůli šestnáctistupňové převodovce s redukcí, která je nastavená spíš do terénu než na silnici. Převodovka má i plnou reverzaci, takže všechny stupně můžete mít i na couvání. A dá se i přepnout na režimy zajíc a želva, jen pozor na její tuhost a nepřesnou kulisu. Spíš je to auto trochu traktor než čistokrevný náklaďák.
Nafťák Avia má výkon jen 80 koní, byl ale kvůli spolehlivosti lepší volbou než silnější Deutz v pozdějších verzích (136 koní). I v terénu navíc český motor stačí a Praga si dokáže poradit s takřka jakýmkoliv terénem, prý snad i lépe než V3S. Navíc za sebou nenechá takovou spoušť jako těžké Tatrovky. Přesto z toho nakonec žádný úspěch nebyl. Typ UV80 byl v roce 2001 nahradil typem Alfa a doplnil větší Grand a Golden, jenže v roce 2004 se výroba zastavila úplně. Dnes už řada Pragovek neexistuje a ty přeživší udržují při životě opravdoví nadšenci. Dílů je málo, takže to nemají lehké.
Test Pragy mi domluvili u Rude Boys Garage a psali jsme o ní i na Garáži.
