Starší je samozřejmě Renault 20 TS uvedený na trh v roce 1975. Mimochodem míval ještě dvojče, šestiválcový Renault 30 s lepší výbavou (liší se na pohled kulatými světly). Velký hatchback byl nástupcem typu 16 a Gaston Juchet se snažil, aby si byla auta podobná. Auto se dalo koupit i u nás, právě tento exemplář byl prodán v roce 1977 v Tuzexu.
V roce 1980 prošel automobil drobnou modernizací a dostal palubku ve stylu kupé Fuego. Interiér je hodně prostorný a variabilní, měkká sedadla posádku rozmazlují a zkracují jakoukoliv dlouhou cestu. Škoda, že není volant nastavitelný, hodilo by se je trochu posunout blíž k sedadlu. Jinak mělo auto ale slušnou výbavu (TS byla ta nejvyšší) s elektrickými okny, centrálním zamykáním a netříštivými okny. Skrze ta v tenkých sloupcích je opravdu senzační výhled. A nakonec je tu velký a dobře přístupný kufr.
Model TS měl dvoulitr s výkonem 110 koní a čtyřstupňový manuál. Výkon je slušný a slabou šestnáctistovku nedoporučovaly ani dobové recenze. Přesto dvacítka není žádný rychlík, akcelerace na stovku zabere skoro 13 sekund. Dlouhá převodovka má lehký chod a tradičně nepřesnou kulisu, auto je vybaveno i posilovačem řízení, které tak není moc komunikativní. Potěší ale velmi komfortně naladěný podvozek, který předčil spoustu aut té doby. Auto je ale kvůli němu velmi houpavé a hodně se naklání v zatáčkách. Ostře na okreskách, to není žádný med, více auto svědčí cruising.
V roce 1983 nahradil Renault tento model a jeho dvojče typem 25. Rozloučil se tak s poměrně nespolehlivým typem, který dosud nemá moc výsadní postavení. Ostatně ani pětadvacítka ještě neleze do ceny tak rychle, snad jen v nejzajímavějších verzích Baccara a s motorem V6. Jenže já měl zatím možnost svézt se jen s obyčejnějším 25 TXE se základním motorem.
Pořád je to ale vlajková loď, velký liftback představený v roce 1984. Málem z toho byl titul auto roku, nakonec byl lepší Opel Kadett. Design vytvořil Gaston Juchet a Robert Opron a opravdu se snažili, aby zákazníky segmentu přesvědčily o výhodách této aerodynamické karoserie na úkor klasického sedanu a nový Renault se dobře prodával i v zahraničí. Tomu pomáhala i bohatá výbava, futuristický Gandiniho interiér a slušná spotřeba.
Je to ale starý Renault, takže ručička lítá jako splašená sem a tam, skutečná rychlost je někde uprostřed křivky jeho pohybu. Auto sice pohání jen čtyřválec, ale s objemem 2,2 litru a výkonem 120 koní, takže dynamika není úplně marná. I chod převodovky je typicky francouzský – gumový a nepřesný, zase se ale pětadvacítka chlubí hezkým tichem uvnitř. Moc rychle sem s ní ale jezdit nechtěl, pětadvacítka je docela nedotáčivá a má přeposilované řízení a potlačené náklony, takže komunikativnost je jí cizí. Renault přestal tento model vyrábět v roce 1992 a nahradil jej typem Safrane.
Renault 20 nám umožnilo otestovat Retroautomuzeum ve Strnadicích a nafotila jej Mikka
