Nový luxusní typ 613 byl poprvé představen v roce 1964, tedy po sedmi letech vývoje. Design už nebyl český a neodkazoval na předválečné elegantní skvosty, ale přesto vypadá práce studia Vignale skvěle. Výrobu komplikoval a prodražoval stále velký podíl ruční práce. Zájem byl zajištěn díky odběru státních úřadů a firem (soukromí majitelé měli smůlu), takže místo výměny za jiný model se Tatra jen modernizovala – v roce 1980 na 613-2 a v roce 1985 na tento 613-3. Design tehdy upravil Ladislav Výborný, auto má jiná světla, masku, nárazníky a poklice na kolech. Říká se mu plasťák, protože chromu výrazně ubylo.
Na fotkách se mi předvádí Tatra 613-3 OTS EU, která sloužila na Ministerstvu vnitra během mandátu ministra Vajnara. Bylo to delegační auto, standardně totiž ministři měli k dispozici model 613 Special. Jenže když musel do servisu, zaskočilo na služební cestu delegační auto. Díky tomu nemělo auto vysoký nájezd. Přesto prodělalo v roce 1995 výměnu motoru, na kterou mělo nárok. Auto pak připadlo Policii a provádělo skrytý dozor silničního provozu s radarem na měření rychlosti. Po sedmi letech bylo součástí hromadného prodeje několika aut, nový majitel jej přestavěl na běžnou 613-3 a prodal jí tehdy docela levně. Michal jí má od svých devatenácti a snaží se jej vrátit do originálního stavu.
Pohodlný pětimístný interiér je opravdu prostorný. Přední sedadla jsou o něco tvrdší než zadní lavice, pořád ale připomínají spíš křesla. Pozice za volantem ale připomíná spíš dodávku, navíc se volant nedá nastavit. Základní Tatry navíc neměly nijak bohatou výbavu, lépe na tom byla až tato verze OTS EU z roku 1986 trochu připomínající velké Specialy. V autě by měla být americká klimatizace, italská elektrická barvená okna s determálním tónováním, zrcátka Bosch z Mercedesu W116, radiotelefon Tesla, čalouněný zavazadlový prostor a zadní bezpečnostní pásy. Pořád jsou v autě ale spínače stejné s levnějšími auty té doby, výdechy topení ze stovky a přední popelník z Trabantu. Ergonomie není nic moc, ale petrolejový odstín kordvelurového čalounění je opravdu hezký.
Pozor ale na pár záludností, třeba že Tatry se rády vybíjí kvůli ztrátám v elektrickém okruhu a také na ruční pumpování paliva do karburátoru. Ale co, vždyť vzadu je podélně umístěný vidlicový osmiválec DOHC s objemem 3,5 litru, dvěma dvojitými karburátory, výkonem 168 koní a krouťákem 270 Nm. Nejlepší je ale ten pěkný hutný a bublavý zvuk velkého motoru, který ve vyšších otáčkách předvádí učiněný koncert. Má nádherně okamžitou reakci na sešlápnutí plynového pedálu, ale řadit můžete jen do čtyřky a pouze manuálně. I nejluxusnější limuzína domácí výroby se musela obejít bez automatu.
Auto vážící 1,7 tuny jede 190 km/h a na stovku akceleruje 11,5 sekundy a díky povedenému podvozku se s Tatrou opravdu příjemně jede. Líbí se mi, jak pěkně sedí v zatáčkách a nemá zpočátku žádnou přetáčivost. Spíš naopak, na začátku působí nedotáčivě, což bych u této koncepce nečekal. Řízení má ale velkou vůli, což trochu kazí zážitek a způsobuje plavání ve vyšších rychlostech. Auto má ale velký rejd a snadno se s ním manévruje, navíc je úžasně pohodlné. Pokud budete mít možnost někdy jednu z 3000 Tater, neváhejte.
